Kronika Laní a Jelenů 2020/2021

15.6.

Dnes jsme se sešli v menším počtu. Někteří nám odjeli se školou na Sázavu a jiní rovnou k moři. Zdravíme 🙂
My ostatní jsme se sešli pěkně v zázemí a po svačince se rovnou pustili do sázení sazeniček dýní do záhonu, který jste uvolnili na brigádě, děkujeme! Kdo nesázel, zaléval a děti byly k nezastavení 🙂
Pak už byl čas se vydat do lesa, kde jsme podle plánu vyčistili naše místo s předškoláckou bránou a stihli tam i předškolácké úkoly, tedy skoro všichni…..A také byla spousta času na hraní. Vydali jsme se dobrodružnou cestou zkontrolovat ještě „prasečí lázně“ a cestou Wáclav nařezal několik kulatinek na „medaile“.
Po dobroučkém obědě od Terezky jsme si dali chvilku volné hry.
A pak se pustili do výroby bublifukové směsi. Někteří se vrhli na řezání, broušení, vrtání a malování dřevěných medailí.
Vlastně jsme toho dnes stihli opravdu velkou spoustu a zároveň jsme se spolu měli moc pěkně. Petra

Květen

Předškolácká skupinka nejsou žádná miminka!

Hurá, jsou tu teplé dny a my můžeme být společně s dětmi v lese. Dnes jsme se rozhodli nejít vůbec do zázemí a naplánovali si, výpravu na dračí skálu k naší májce.

Několik dětí přijíždí z Prahy – Pippa, Vincík, Eliot, Hubert a v Dobřichovicích přistupuje Betynka.
Plán je potkat se s místními dětmi a Wáclavem na starém svačinkovém místě pod Kejnou.
Na tuhle partu nakonec chvíli čekáme, takže si stihneme dát sváču, ale výprava ze zázemí nás zase překvapí ze zálohy. Přidává se dalších 8 dětí – Róza, Grétka, Laura, Bertík, Derek, Kvido, Pepan, Malvínka, které se také chtějí posilnit, tak je čas na stromovou houpačku.
Vydáváme se proti proudu pomalým tempem tak, aby děti stíhaly objevovat a sbírat poklady. Dáváme si zastávku u pána lesa, ohromného rozložitého buku, děti si hrají a relaxují, jen Bertík krouží kolem a některé děti provokuje. Ale pak se nechá nalákat a dlouze a zajímavě vypráví.

Nahoru se posouváme opravdu celkem pomalu, takže na Wáclavově místě jsme až kolem poledne a to už nám začíná kručet v bříškách, tak nakonec rozkládáme prkýnka, chléb, pomazánku a zeleninu a připravujeme oběd.

Kluci se mezitím pouští do velkostaveb a čištění Kejné a holky si užívají vody a sluníčka. Celá skupina se propojí ve chvíli, kdy Derek objeví žabku a Bertík ji chytí a všem ukazuje, než ji vypustí do tůňky.
Po obědovém odpočinku je už čas vystoupat, kolem studánky k májce, kde na každého čeká kamínek s obrázkem. Děti si kamínky dokreslují a někteří si malují i další. Eliot našel neuvěřitelně velký, ale odnesitelný 🙂 vejčitý kámen, nakonec se na jeho zdobení vrhá většina dětí a kámen zůstává na místě, uf.
S dětmi probíráme naše společné předškolácké přespávání v malé jurtě a většina nadšeně souhlasí.
Bohužel těsně před odchodem se Derek s Bertíkem tak provokují, že je třeba důrazně zasáhnout a atmosféra se na chvíli pokazí, ale hlavně nás řešení konfliktu zdrží.
Nakonec se přeci jen začneme spouštět dolů, na rozcestí se rozloučíme a rozdělíme, část jde opět do zázemí a cestovatelé vyráží na vlak. Museli jsme docela metelit, ale vak měl nakonec zpoždění, tak jsme ještě celkem dlouho na nádraží čekali, což se hodilo zejména jednomu tátovi, který se na poslední chvíli rozhodl vyzvedávat na nádraží.
Máme radost, že Malvínka se mnohem více a suverénněji propojuje s dětmi 🙂 A tentokrát nám chyběl Teo. Zapsala Petra

Úkoly a nápady během karantény: TADY

12.1.

Lednové předškolácké řádění na sněhu se líbí nám všem.

I tentokrát jsme se sešli všichni pěkně v teple jurty a ze všeho nejdříve si dali svačinku na doplnění energie. Obešli jsme také všechna naše krmítka a doplnili je. Ranní kolečko ukázalo, že děti se nejvíce těší na sjíždění nejbližšího možného kopečka, tak jsme zašli „jen“ do malé rokle.

Kluci – Vincent, Lojzík a Derek se hned pustili s Wáclavem do zakládání ohně a zdatně hledali a nosili to nejsušší dřevo. Bětka, Laura a Malvínka byly trochu zmrzlé, takže se co nejvíce tulily k ohni a kvůli barefoot botám si hřály zmrzlé nožky přímo na kamenech kolem ohniště. Jonáš, Róza a Grétka naopak svou energii věnovali zkoušení jak nejlépe a nejdále lze dojet na lopatě z toho kterého přilehlého kopečku. Pippa si umí užívat od všeho kousek a Bertík měl dnes provokativní náladu a děti to celkem dost štvalo.

Když už jsme měli všeho dost, vypravili jsme se oklikou přes dřevěný most a louku zpět do zázemí na skvělé zeleninové rizoto od Dity. Jen Malvínka nesla opět svou porci na kompost, ale ostatní si pochutnávali jedna báseň. Díky, že nezapomínáte misky a příbory!

Ve 14 hodin jsme se na chvíli opět vrátili do jurty, abychom si povídali o tom, co ptáčci mohou a nemohou jíst, a vybarvovali, podle předlohy, ptáky na krmítku.

Na další práci u stolu, už děti neměly vůbec pomyšlení, protože výroba krmítka, které si děti, postupně – jak je vyrábějí, odnášejí domů, je mnohem zábavnější :). Měli jsme pěkný den! Petra

Prosinec

Prosincová předškolácká setkání ladíme do adventního času, vyráběli jsme adventní kalendář, na který si děti doma mohou lepit čísla a v druhém úterý jsme vyráběli andílky. Děti měli nelehký úkol, sledovat pracovní postup, aplikovat jej a k tomu obkreslit šablonu, stříhat, navlékat, lepit….jenže lepení, resp. schnutí byl trochu kámen úrazu. Dostali jsme se tentokrát až poslední na oběd a na výrobu nám zbyla hodina. Všechny děti byli moc šikovné, ale ti co jeli do Prahy si do batůžků dávali ještě neuschnutý výrobek, tak snad dovezli všichni v pořádku.
Ale to jsem své psaní předběhla až na samotný konec dne….před tím jsme ještě stihli mnohé. Ráno na nás, kteří jsme přijeli vlakem, čekala parta místních dětí s Wáclavem v jurtě, po důkladném umytí rukou jsme si dali společnou svačinku. Během které Wáclav dětem nakládal do skleniček výborné kysané zelí, které si děti vlastnoročně naložili, mňam. Naše ranní kolečko přineslo povídání o Mikulášských nadílkách a návštěvách, adventních věncích a zapalování svíček. Malvínka se začala v předškolácích pěkně zabydlovat a šeptala nám, že ten Mikuláš byl táta, když měl úplně stejný hlas….a vlastně také obličej, tak to dá přeci rozum, že 🙂
Sluníčko se rozhodlo na nás vykouknout a navnadit nás, že už se brzy začne zase vracet a my jsme se nedali dlouho přemlouvat a vyrazili do lesa na kopec. Všichni jsme zvládli indiánskou zkoušku a celou jednu minutu jsme mlčeli a „jen“ pozorovali, co se kolem nás děje.
Cestou se k nám přidala malá kočička a představte si, že Kvido s Pippou ji opravdu dokázali navnadit na celý výšlap, dobré 2 km od domu. Na vrcholku kopce jsme se rozložili a děti se pustili do nošení kamenů na ohniště, hledání suchého dřeva, opékání svačin, prolézání klád, houpání na provazové houpačce, hlazení kočky a bojování podle pravidel v aréně. Ukázalo se, že Lojzík je velmi rychlý a mrštný bojovník, Derek má velkou chuť se zdokonalovat, Bertík smysl pro fair play, Róza zase umí rychle arénu oběhnout, Jonáš vymyslet a vymést cestičky – labyrinty, Kvido vylézt na strom a uvázat na něj lano, Grétka trpělivě pečovat o kočičku, Pippa si užívat kamarádů a Betynka s Laurou sebe, protože to je vám taková nádhera potkávat se se stejně naladěnou kamarádkou. Malvínka se tak rozhlíží a pozoruje a jen zlehka se nechá nalákat ke společným hrám, ale cítím, že to je jen otázka času. Hubert a Vincent jsou takový kutilové, kteří z ničeho, tedy něčeho úplně obyčejného a nalezeného dokáží vymyslet téměř cokoliv – tentokrát hračku pro kočku 🙂
A pak už byl čas se vrátit k nám na louku, cestou poslat kočičku domů, užít si dobroučkou kulajdu a ciabattu od Katky a pustit se do vyrábění….ale to už víte…..pěkný adventní čas. Petra

5.11.

Listopadoví písně od léta už slýchám, vítr ledový, přinesl je k nám……“ tak je to už zase tady v zázemí nám opět řádí divočáci a deště dělají, z jinak travnaté louky, blátivou arénu.

Vypadá to, že děti naštěstí zas tak moc neřeší, co se děje kolem nás ohledně Covid, karanténu….ráno jsme prostě nejeli vlakem a sešli se rovnou v zázemí 🙂

Sešla se pěkně vyladěná partička 11 dětí, někteří se pustili do hraní a jiní do svačinky, tak jsme se trochu v zázemí zdrželi, ale před jedenáctou vyrážíme do lesa a rovnou odvážně slaňujeme naši nejbližší rokli – mokré, jílovité bláto jste asi našli, no asi všude 🙂 Rozhodli jsme se, že nepůjdeme naší obvyklou trasu, ale popojdeme o kousek dál a rokli prozkoumáme. To se hned „vyplatilo“ protože díky ostřížímu zraku Jeníka jsme si dosyta mohly prohlédnout nádherného mloka skvrnitého.

Z rokle jsme se dostali opět díky lanu. Nejprve musel první odvážlivec vyšplhat a lano uvázat kolem stromu a pak jeden po druhém, pěkně nahoru – napnuté lano, čelem ke svahu, nohy se posouvají nahoru kříživými kroky….. nic snadného, ale nevzdal nikdo! Přeci jsme byli na výpravě pro své HOLE SÍLY! Vyšplhali jsme na Fabiánovu stezku, na které se nají nalézt křemeny, abychom hole mohli ozdobit. Na stezce se k nám přidal Derek, tak nás je o jednoho více. Děti sbírají kamínky a pomalu míříme ke „starému místu“, kde dříve školka sídlila a Wáclav tam má vyhlédnuté lískové keře. Pěkně lískám poděkujeme, děti si vyhlédnou svůj prut a pilkou si jej odříznou a pak už vidím řadu soustředěných ořezávačů a vyřezávaček, kteří si zdobí své hole.

Do zázemí na skvělé cizrnové palačinky s červeným zelím a špenátem. Po obědě se někteří vrací k výrobě holí, ale s většinou dětí v jurtě mluvíme o tom, co je to být zdravý či nemocný, co je to imunita a jak ji můžeme podpořit. A pak jsme se rozdělili do dvou skupinek a z časopisů děti vystřihovaly, co je zdravé a co naopak není. Příjemně mne překvapilo, že děti opravdu přesně vědí, co by jíst neměly a co ano. V podstatě se nespletly ani jednou a „nesrovnalosti“ byly jen v rodinných světonázorech a zvyklostech, někdo nejí maso a jiný ano. Jonáš moc pěkně „obhájil“, proč do zdravých potravin jeho skupina zařadila těstoviny: „No, když je nejíte pořád, ale jen občas, tak to nevadí“.

Děti už byly netrpělivé, takže nám některé „úkoly“ zůstaly na příště. Všichni se totiž těšili, že si dozdobí své hole. Stihli jsme vše úplně akorát, hraní, vyrábění i „učení“ a i přes drobné dešťové přeháňky jsme se měli moc hezky. Koukněte na fotky 🙂 Petra

https://photos.google.com/share/AF1QipMAj1MqmwUtVQUaMKZKMphzfPyHFq76yb_CNEu7M_d9AprVZ8oCNkh_43lFRoiphw?key=Uzl4Z3d5b0h3bTJGRTdINDZDVFRtUXkyTUdjM2R3

Můžete také kouknout na seriál „Byl jednou jeden život“ – díl imunita.

13.10.

Předškoláci už začínají být pěkně sehraná parta. Děti si pěkně začaly zvykat na rytmus dne – hra v lese, předškolácké úkoly v jurtě, rukodělné vzdělávání. Tak nám do toho karanténa nepěkně hodila vidle….

Dnes se sešlo v zázemí 11 dětí, holčičí posila Betynka je čerstvě pětiletá a přišla si k nám dnes vyzkoušet předškolácký den. Vypadá to, na oboustrannou spokojenost, tak se těšíme na další shledávání.

Po krátké svačince v teple jurty jsme se vydali přes louku nad zázemím prozkoumat košatou jabloň, jablíčka jsou velká, sice ještě potřebují chvilku někde ve sklepě, ale všem moc chutnala. V lese jsme se vydali kolem studánky na místo pod vzrostlými smrky, jsou už chudáci celí opadaní, asi jsme si užili jejich společnosti skoro naposledy. Děti, které nosí nůž se pustili do ořezávání klacků, při kterém jsme vymysleli s Wáclavem další předškolácký projekt. Pokud o nožíku uvažujete, neváhejte, doma procvičujte a směle do školky pošlete 🙂 Ostatní si sami vyrobili stromovou houpačku a vůbec jsme si užili, dnes už o poznání chladnější les.

Před 12. hodinou jsme se vrátili do jurty a povídali si o ročních obdobích, měsících, dnech v týdnu. Děti si pak u stolečků stříhaly, lepily a vybarvovaly kotoučky roku, které si odnesly domů, abyste je mohly používat. Krátce jsme ještě nad obrázky rozvíjeli fantazii a mluvení před skupinou. Ale to už nás Hynek přišel pozvat na výbornou polévku, kterou si někteří přidávali i několikrát. Po obědě se děti vrhly do šroubování, vrtání, řezání, broušení, aby si vyrobily funkční kuše. Příští týden tento projekt dokončíme a uspořádáme lukostřelecký turnaj.

Měli jsme báječně optimistický den, v tom všem, co se kolem nás děje, úplný balzám být v lese, bez roušek.

Poznámka pod čarou, většina dětí ještě neslyší první ani poslední písmenko ve slově. Zkuste, prosím, trénovat, třeba při slovním fotbale. Děkujeme!

8.9.

V druhém zářijovém týdnu jsme se sešli už v plné síle průvodců, ale zase nám chyběli Jonáš s Kvidem a Eliot se pro dnešek ještě rozhodl pro skupinu, kde byla průvodkyní Míša…těšíme se, že se brzy potkáme všichni!
Dnes nechyběly zodpovědné předškolačky Grétka, Róza, Pippa a v ZeMi nováček Laura. Holčičky si spolu moc pěkně hrály, Laura o trochu víc „jen“ pozorovala, ale nechala se vtáhnout do hry na lesní víly.
Kluci jsou silná parta Lojzík, Šíma, Vincent, Hubert, Derek a o chlup starší Bertík, který by klukům rád „šéfoval“, ale oni se nedají. Ale Bertík zase mohl pobýt s Wáclavem, ke kterému tak trochu vzhlíží 🙂 Kluci vyřezávali a sjížděli lesní, hoooodně prašnou klouzačku.

Tentokrát jsme si opět trochu zopakovali pravidla – zejména používání nože, hodně mluvili o tom, co nás v předškolácích čeká a co by děti rády zažili.
​​​​​​Prošli jsme branou předškoláků, vytvořili si desky na výtvory, namalovali vlajky a začali se učit naši novou, předškoláckou ranní písničku:
“ Vzůru na palubu, dálky volají,
příhodný vítr už vane nám.
Tajemné příběhy nás teď čekají,
tvým domovem bude les i stráň.“
https://www.youtube.com/watch?v=o4evhYFZKag

V zázemí jsme koukali jak děti sedí, drží tužky, malují postavu, kdo je levák….a trochu více poslouchali, kdo by potřeboval výslovnost nějakého toho písmenka ještě dopilovat.
Děti jsou moc šikovné, měli jsme pěkný společný den. Petra

Napsat komentář