PÁTEK 2020/21

25.6. kola

18.6. voda

11.6. Poslední pátek s vyučováním!

Ráno nás seznámila Elsa se svými morčaty. Měla to moc hezky připravené, dozvěděli jsme se spoustu věcí a na konec si pro nás připravila kvíz. O svých morčatech nám po Else vyprávěl Eliot. Theo přinesl šneka, kterého pak také kreslil a Šimon měl referát o klíšťatech.

Marcel dokončil svou prostorovou instalaci ze sirek a Tonda svoji animaci. Amon si vylepšoval svůj deník. Ostatní si zkoušeli lepit prostorové objekty z kartonu a ruliček od toaletního papíru. Zejména Rebeka, Šárka a Kvido byli hodně pracovití a vytvořili několik nápaditých originálních objektů. Navíc pracovali úplně samostatně a dělili se bez tahanic o jednu tavnou pistoli.

Zreflektovali jsme uplynulý školní rok a každý měl prostor říct, co se mu v celém roce nejvíce líbilo, jak se mu práce dařila a co by udělal jinak.

4.6.

Po rozcvičce jsme si povídali o landartu a ukázali si několik známých děl. Potom jsme vyrazili do lesa. Tam jsme utvořili dvojice – jeden měl zavřené oči a druhý ho provedl lesem a ukázal mu 3 různá místa v lese, která se mu líbila. Úkolem bylo tato místa nakreslit, nebo zaznamenat cestu lesem se zavřenýma očima včetně svých pocitů.

Přestávku v lese vyplnila šišková válka a potom jsme šli do prasečích lázní vytvářet landart. Ten se Marcelovi, Tondovi, Rebece a Šárce velmi povedl. Ostatní kluci dali přednost čvachtání se v bahně, kteréžto jsme pak z bot a oblečení smývali v zázemí 🙂

Po obědě jsme dodělávali prostorovou tvorbu z minule a počítali na počítadle.

(Jan, Majda)

28.5. / ABSTRAKCE V PROSTOROVÉ TVORBĚ, ZÁKLADNÍ GEOMETRICKÉ TVARY JAKO VYJADŘOVACÍ PROSTŘEDEK ABSTRAKTNÍ TVORBY, MĚSTO

Ukazovali jsme si znovu abstraktní, tentokrát prostorovou, formu. Sochy, objekty a reliéfy Františka Kyncla, Huga Demartiniho, Karla Malicha. Také některé geometrické struktury Zdeňka Sýkory. Povídali jsme si o tom jak působí opakování a zmnožování téhož tvaru. Poté jsme se sami vrhli na prostorovou, v některých případech, více v jiných méně, abstraktní tvorbu z jednoduchých tvarů – roliček od toaleťáku, krabiček od sirek, obalů od vajíček. Vznikly jednak objekty, dalo by se říct, skoro konstruktivistické, vypadající jako modely pro monumentální sochu v krajině, ale objevil se i geometrizovaný pták. Doplňkovým tématem bylo město a Zdenda tedy vytvořil hrad jehož celomodrý finální nátěr si nezadá s Yves Kleinovými modrými díly. (k)

21.5. / ABSTRAKCE VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ, FRAKTÁLY, GEOMETRICKÉ TVARY PROSTŘEDEK VÝTVARNÉHO VYJÁDŘENÍ
Ukazovali jsme si tvorbu Františka Kupky. Povídali jsme si a ukazovali na reprodukcích jak se Kupka a Piet Mondrian dostali až k abstraktní formě, a jak se jejich přístup k abstrakci liší (organický pól Kupkovi abstrakce a geometrická abstrakce Mondriana). Vysvětlovali jsme si, co to znamená abstraktní malba a socha, jaké využívá výtvarné prostředky. Došli jsme až k pojmu fraktál a ukazovali jsme si, kde fraktály můžeme najít v přírodě. Pokoušeli jsme se tvořit obraz pomocí opakování jednoduchých geometrických tvarů jako je kruh, čtverec, nebo trojúhelník. Také jsme si vyzkoušeli Základní geometrické tvary (krychle a čtyřstěn) poskládat jako modely z papíru.

14.5. / KOSMICKÉ JARO a KVĚTINOVÉ BYTOSTI
Tvorba květinové bytosti formou koláže z fotek květů. Kresba a malba makrodetailu květu podle skutečné předlohy (živého květu). Fraktály v přírodě. Základní geometrické tvary.

7.5. / ZASE MAPY – TENTOKRÁT ZÁZEMÍ

Zaznamenání procházky lesem v mapě včetně vlastní symboliky a příběhů, které se po cestě staly. Orientace v mapě podle značek, měřítka a světových stran. Vrstevnice a jak přenést řez kopce na půdorys s vrstevnicemi.

30.4. / MAPY A MAPOVÁNÍ, VNÍMÁNÍ SMĚRU A PROSTORU

Dnes jsme s Luckou, která s námi byla místo Jana, měli v plánu ještě jednou vytvářet mapy. Dát jejich tvorbě ale určitý „rámec“. Ráno nastala menší komplikace v podobě padlého stromu na trati, takže pražská posádka dorazila s tři čtvrtě hodinovým zpožděním. Lucka ale čas, kdy na nás s ostatními čekala v zázemí, tématicky využila a s dětmi řešila světové strany. To jak je to s nimi v mapě. Naším dnešním cílem byla Kamenná, kousek od Orlího hnízda. První zastávku jsme věnovali smyslové hře, jejímž cílem bylo vyzkoušet si, jaké to je orientovat se v prostoru jen podle zvuku bez zapojení zraku. Vnímali jsme rozdílné zvuky přírodních materiálů a kromě směru zvuků jsme zkoumali hmatem také jejich strukturu. Tato hra, jak bylo vidět, všechny zúčastněné tak bavila, že jsme jí nakonec věnovali více než hodinu. Naše zpoždění tudíž opět narostlo. Další přestávka, jíž s obědem, byla v Orlím hnízdě. Na Kamennou, kde jsme měli v plánu zmapovat místní prostor za využití kompasu, jsme dorazili poměrně pozdě. Naším záměrem bylo vytvořit jakési mapové lapbooky. Skládací okénka v mapě měla být plochou, kde by děti mohly detailněji zmapovat a vykreslit místo, které je v mapě kvůli měřítku jen malým bodem. S touto prací jsme tedy začali, ale za chvílí jsme již museli běžet zpět do zázemí. Den nějak moc rychle utekl. Tak příště se mapám určitě budeme ještě věnovat. (k)

16.4. / MAPY A MAPOVÁNÍ

Jelikož jsme měli za úkol nezdržovat se v zázemí, vyrazili jsme na cestu do lesů. Naším cílem bylo Orlí hnízdo. A k cestám, cestování, třeba i „jen“ po lese patří mimo jiné i mapy. Proto jsme se dnes zaměřili právě na ně. Děti měly za úkol zaznamenat celou cestu pomocí vlastní mapy, kterou cestou kreslily. Do mapy měly zaznamenat mimo jiné i místa, kde najdou zvířecí bobky, všímat si rozdílných šířek zvířecích cestiček, využít 3 frotáže ze tří různých stromů a všímat si rozdílných typů lesa. Měly pracovat ve dojicích. V Orlím hnízdě každá dvojice alespoň náznak mapy měla. Ale pochopili jsme, že příště je nutné dětem dát alespoň nějaké vodítko, aby jim to pomohlo ve vnímání prostoru. V Orlím hnízdě jsme si pak navzájem pantomimicky přehráli zvířata, jejichž bobky a cestičky jsme cestou viděli. Zvířata mohla být i vymyšlená. Cestou zpět mnozí chtěli svoji mapu využít a jít podle ní zpět, aby viděli jestli „funguje“. (k)



DISTANČNÍ AKTIVITY V DOBĚ KORONY – JARO 2021



26.3. / PAŠIJE V DÍLECH VÝTVARNÉHO UMĚNÍ a  ZVUKOVÁ BYTOST

Povídali jsme si o tom, že velikonoční svátky jsou nejdůležitější svátky křesťanů. Příběh pašijového týdne jsme si ukazovali v obrazech středověkých malířů, zejména Mistra Vyšebrodského oltáře a Mistra Třeboňského oltáře, jejichž obrazy jsou perlou českého gotického malířství. Příběh Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání je v nich vyobrazen skoro jako nějaký komiksový příběh. Nakousli jsme také povídání o velikonočních zvycích, které pravděpodobně pochází i z předkřesťanské doby. Proč zdobíme o velikonocích právě vajíčka?

Skvěle jednoduše pro děti podán příběh a události velikonočního týdne na ČT D zde. K jednotlivým událostem jsou přiřazeny i malby starého i moderního umění je zachycující.

Nakonec jsme tématicky přeskočili trochu do jiné oblasti, dostali jsme se oklikou přes jarní zpěv ptáků opět k tvorbě inspirované poslechem zvuků. A zde je úkol toho se týkající: 
Nakresli nebo namaluj podle vybraného zvuku ZDE (klikni)  ZVUKOVU BYTOST. Použij čistý bílý papír, pastelky, fixy nebo klidně vodovky/tempery. Dej si záležet na tvaru a povrchu a detailech těla bytosti. Jakou má barvu? Má srst, peří, šupiny, kůži, …? Má končetiny? Nebo má křídla křídla? Nebo obojí? Kde žije? Ve vzduchu, na zemi, pod vodou, na jiné planetě, doma pod postelí? Jak se jmenuje? Příště budeme hádat, podle kterého ze zvuků byla tvoje bytost vytvořena. Výtvory nahrávejte na google disk, těším se na ně! (k)


19.3. / MORANA – VIDEO NÁVOD NA VÝROBU DOMÁCÍ MORANkY ZDE

Vyrobte vlastní malou MORANkU – SMRT – ZIMU, jako inspiraci využijte video návod výše. Dejte si záležet, ať je pěkně strašidelná! Moranku hoďte do řeky (nebo nějaké vody poblíž, předtím nejlépe zapálenou), a zkuste natočit na video (na mobil, který si půjčíte od rodičů), jak MORANA – ZIMA – SMRT odplouvá pryč…a symbolicky tak přichází JARO. Video nahrajte na google disk, všichni tak uvidíme navzájem, jak naše Morany –  zimy odplouvají pryč a můžeme se alespoň takto virtuálně pospolu radovat z vynášení zimy…

Také jsme si dnes ukazovali, jak v minulosti malíři a sochaři (ky) zobrazovali jaro ve svých dílech. DÍLA, O KTERÝCH JSME SI DNES POVÍDALI a pár otázek pro vás ZDE. 
(k)


5.3. / MANDALY, KRUHY A VLAJKA PRO TIBET – PREZENTACE ZDE




26.2. / ZÁNIK A ZNOVUZROZENÍ

Fenix z dnešní tvorby – autorem je Šárka

Dnes jsme začali diskuzí o postní době, konci zimy a začátku nového roku jarem. Na to jsme navázali paralelami zániku starého a vzniku nového – bájným Fénixem a sopečným ostrovem Krakatoa, na kterém po erupci v roce 1883 zanikl veškerý život, aby pak postupně povstal z popela.
Odpoledne jsme se také věnovali konfliktům mezi klukama, které vznikly o obědové pauze a hledali jsme, jak je řešit otevřeně a upřímně hned při jejich vzniku a nenechat je eskalovat. Velmi pěkná byla vzájemná reflexe tvorby na konci dne, kdy každý popsal, co namaloval a ostatní mu řekli, co se jim na obrázku nejvíce líbí – udrželi jsme pozornost celých 40 minut než jsme prošli všech 15 maleb! Den jsme uzavřeli pokusem – octo-sodovou sopkou. Matematické okénko: s Noem jsme počítali obvod Země a miniplanetek a jak dlouho by je trvalo obejít pěšky, objet na koloběžce a autem. (Majda, Jan)


19.2. / PRVNÍ POSLOVÉ JARA

Dnes to vůbec nevypadalo, že ještě v pondělí bylo všude plno sněhu a v zázemí i okolí se bobovalo. Ale dnes je jasné, že už brzy přijde jaro. Po masopustu nadchází doba postní a ta trvá až do Velikonoc. Řekli jsme si o tom, jaký význam má v liturgickém kalendáři Popeleční středa. V této souvislosti jsme si povídali o tom, že jaro je dobou obnovy, zrození, …A co dalšího nás kromě sluníčka a teplého počasí upozorňuje na příchod jara…
V únoru přilétají první stěhovaví ptáčci. Začínají, i s těmi stálými, zpívat a my víme, že jaro už je za dveřmi. Nejdříve jsme si poslechli nahrávky 4 ptáků, které můžeme v tomto období zaslechnout. Děti ale nevěděli, o jaké ptáky jde. Pouze napsali číslo nahrávky a pokoušeli se pomocí linií (jejich dynamiky, tvaru, rytmu) zaznamenat ptačí zpěv, který právě poslouchaly. Každý tak vytvořil 4 „zvukové partitury“. Inspirovali jsme se tvorbou Olgy Karlíkové. Myslím, že to byla pro všechny zajímavá zkušenost. Jak tato akční tvorba vypadala, je k nahlédnutí ve fotogalerii zde. Děti pak ve skupinách dostaly zvlášť fotky těchto ptáků a texty s jejich popisem. Podle popisu pak zkoušeli přiřadit text k fotce. A také odhadnout, jaká zvuková partitura patří ke kterému ptákovi. Společně jsme si pak snažili říct, co jsme se z textů o ptácích dozvěděli. Nakonec jsme si přečetli knížku od Petra Síse Ptačí sněm, převyprávěný epos ze 12. stol., který vypráví o putování ptáků, kteří se rozhodnou najít svého pravého krále. Na konci své strastiplné cesty ti nejvytrvalejší nakonec svůj cíl najdou…zjistí, že oni sami jsou si svým králem. (k)


12.5. / MASOPUST

Dnešní den začal dobrodružně. Vlak vyjel sice včas, ale jelikož mrzlo až praštělo, tak zamrzly výhybky u Všenor, Dobřichovic a Řevnic a vlak se zastavil někde před Všenory. Ve vlaku jsem se potkala s neohroženou školáckou skupinkou, ve které byli Zdenda, Zoe, Marcel a Šárka. Vlak měl zpoždění nakonec „jen“ 40 minut. Ale i tak jsme měli docela kalup, abychom v zázemí dokončili masky z minulého týdne a mohli vyrazit do masopustního průvodu. Školácká skupinka byla složena ze dvou Výrů velkých (Amon, Eliot), z krásně bílého sněžného králíka (Šárka), ze zajíce polního (Zdenda), Ovečky (Zoe), tajemné šedé masky (Marcel), Pandy (na náhradě Žofka R.), nabarveného ptáka (na náhradě Kvído). Průvod se netradičně, z důvodu aktuální situace, nevydal k plným stolům dobrot na dvorcích sousedů, ale opačným směrem do lesů. Cestou jsme si ale pochutnávali na lineckých sušenkách od Terezy a kynutých vdolečkách od Dity. Atmosféra byla veselá, mrazivá a slunečná. Průvod byl trochu kratší než se zmýšlelo, protože nejmenším školkáčkům byla velká zima.
V masopustním veselí jsme proto pokračovali při obědě a zpěvu v Týpí. Myslím, že i přes stávající omezení, se oslava Masopustu vydařila. (k)


5.2. / MASOPUSTNÍ MASKY

Dnes nás bylo na páteční poměry hodně, celkem 9 a byly mezi námi dokonce dvě slečny! Šárka a na náhradu Zoe.
Vůbec poprvé byl dnes ve škole nováček v Zemi Theo. Také proto jsme začali úvodním kruhem, kde jsme si zopakovali, jak se kdo jmenuje, kolik mu je let a do jaké třídy chodí. Také jsme se pokoušeli si navzájem sdělit, co každého z nás baví a co má rád. Připomněli jsme si a zopakovali si pravidla. Poté jsme vyrazili ven, trochu se odreagovat při hře (nevím jak se jmenuje), kterou navrhl Noe. Pak jsme zkoušeli, opět ve dvou skupinách hru, kdy jedna skupina vždy vymyslela zvíře a druhá skupina na základě hereckého pantomimického výstupu svého vybraného člena hádala, o jaké zvíře jde. Myslím, že tyto hry přirozeně a nenásilně vtáhli Thea do „kolektivu“. Potom, co jsme se takto kreativně i pohybově provětrali, vrhli jsme se v jurtě na povídání o masopustu. Kdy, proč, jak a co se to během něj vlastně slaví. Ukázali jsme si na fotkách tradiční typy masopustních masek. Samozřejmě, že mělo úspěch, že šlo mnohdy o zvířata. Děti si pak rozdělily, kdo jaké zvíře bude při masopustu představovat. Nakonec se mezi tradiční masopustní zvířata přimíchala zvířata pro původní masopustní masky asi netradiční – dvakrát králík (nebo zajíc?), ovečka, a také, jak jinak než ptáci! Konkrétně Výr velký. Tak snad se nám příště, hned z rána, podaří masky zdárně dokončit a těšíme se, že si v nich masopust pěkně užijeme. (k)


22.1. / TERITORIUM

Dnes jsme si povídali o velkých šelmách, které u nás žijí a jejich teritoriích, o tom jak jsou velká (vysvětlovali jsme si rozdíl mezi měřením délky a plochy) a jak jsou vyznačena vizuálně, zvukově a pachově. V lese jsme se orientovali podle sluchu a pak se chytali se zavřenýma očima podle sluchu. Zkoušeli jsme si jak komunikovat svým výrazem své postoje nebo náladu, např. zvědavost, ostražitost, varování „nepřibližuj se“ nebo vyhnání vetřelce ze svého teritoria. Na toto téma jsme potom tvořili výtvarně. K tématu z minulého pátku jsme doplnili stěhovavé ptáky. Dnes byla s námi poprvé Šárka. Zapojila se bez problémů a kluci jí mile nadbíhali.
Z pohybových her jsme nově zkusili vlajku (capture the flag), která je výrazně složitější než běžné honičky a kupodivu se hra celkem dařila. (j)


15.1. / PŘEZIMOVÁNÍ A DOUPATA

Povídali jsme si o tom, která zvířata přes zimu hybernují a která jsou aktivní. Změřili jsme si náš tep a spočítali jsme si kolikrát se nadechneme za minutu. Potom jsme zkoušeli dech zadržovat. Podařilo se nám ho zadržet až na půl minuty, což odpovídá jednomu dechu hybernujícího medvěda.
Povídali jsem si, jak se zvířata na zimu připravují a jak se k nim máme chovat (nevyrušovat je a jejich příbytky neničit).
V lese jsme hledali nory a doupata zvířat, což mělo obdobně jako stopování obrovský úspěch. Nory jsme pak i malovali či kreslili tuší. (j)


8.1. / STOPY

Ukazuje se, že páteční skupinku baví zvířata. Dnes jsme si povídali o různých stopách zvířat, které jsme pak hledali ve sněhu v lese. Taky jsme hráli stopovací schovávanou. V jurtě jsme si vyrobili razítka stop a natiskli si stopy podle příběhů, ve kterých se různá zvířata setkávala. (j)



2020

18.12. / BETLÉM, vizovické pečivo – ozdoby

Některé děti ještě dělaly Betlém, jiné vytvářely vizovické pečivo, nejčastěji různorodé tvory a zvířata. Mnohdy ale pečivo asi nedojelo domů a neskončilo na stromečku, ikdyž není určeno k mlsání, pokušení bylo velké 🙂 Také jsme zkusily tradiční retro – bramborová tiskátka. Myslím, že atmosféra byla vskutku vánoční. (k)


11. 12. / BETLÉM

Věnovali jsme se vánoční tématice. Četli jsme si z Vánoční knížky od Terezy Říčanové o příběhu narození Ježíše. Povídali jsme si o tom, v jaké zemi se Ježíš narodil, jaké je tam teď počasí, jaké tam rostou stromy (děti zaujal strom Kadidelník, ke kterému jsme se dostali na základě povídaní o darech, které 3 králové donesli malému Ježíškovi), ukázali jsme si na mapě, kde leží Izrael a Palestina. Ukazovali jsme si různá zpracování Betlémů v různých materiálech. Pak jsme vytvářeli vlastní Betlém, který by mohl být v určitých případech zároveň stínovým divadlem. (k)


4.12. / SKVRNY A FLEKY – akvarel a tuš; animace

Dnes nás bylo na páteční poměry hodně, už s námi byl i Šíma a také Zdenda. Cesta od vlaku byla příležitostí užít si včera napadlého sněhu, jehož zbytky stále ještě ležely na chodnících. Kluci soupeřili, kdo bude mít největší sněhovou kouli a bezkonkurenčně to vyhrál Hubert, který svojí objemnou hroudu zvládl s vypětím sil dovalit až do zázemí.
Po svačince Tonda začal fotit svůj animovaný film. Většina ostatních si ještě znovu chtěla vytvořit další bytost z přírodních materiálů. Tavná pistole je zřejmě hitem. Poté jsme se vrátili k akvarelovým skvrnám z minula a kluci měli za úkol tuší zvýraznit a dokreslit to, co jim skvrny připomínají. Kresby se překvapivě drželi spíše v abstraktní rovině a výsledky jsou, myslím, velmi zdařilé. Můžete se na ně podívat ve fotogalerii. Marcel vypomohl Tondovi tím, že namaloval akvarelem povedený strom jako pozadí pro animaci. Amon pokračoval v kreslení zvířat a psaní údajů o jejich velikosti, rychlosti atd. Šíma se dnes věnoval hlavně vaření z bahna a získávání informací o ptácích z místní encyklopedie. Tonda bude v animování pokračovat i příště, můžete se těšit na akční film, v němž mají hlavní roli přírodní super hrdinové. Hubert začal vytvářet vlastní komiks. (k)


27.11. / PODZIMNÍ BYTOST z přírodních materiálů

Sešli jsme se ve stejné sestavě jako minule, bez Šímy, ale i bez Zoe a Zdendy. Vrátili jsme se k tématu podzimní bytosti, kterou jsme začali vymýšlet již při online vysílání. Tehdy ale byl z naší skupiny připojen jen Tonda a Šíma, takže pro ostatní to bylo vlastně téma nové. Tonda má již z domova vytvořené dokonce 3 bytosti a proto tedy začal vymýšlet příběh, ve kterém bude jeho bytost hlavním hrdinou. Nakreslil celý story board, ve formě komiksu. Začal si také vytvářet pozadí, které pak využije při animování své postavy. Má totiž v plánu vytvořit animovaný film se vším všudy :). Ostatní vytvářeli bytosti, skřítky, potvůrky… z přírodních materiálů, které si předtím pro tento účel sami nasbírali v lese. Zkusili jsme pro ně vymýšlet jména a to, jaké ty bytosti vlastně jsou. Jenda si zkusil svoje postavy rozpohybovat v krátké animaci. Amon se nechtěl zabývat společným tématem, proto jsme mu navrhli, ať do svého deníku páteční školy kreslí zvířata, která ho zajímají a píše o nich údaje, které ho zajímají…mohl by to být jeho individuální „projekt“. Tonda k tvorbě pozadí pro animaci použil akvarelové barvy a dost mu jich zbylo na paletě, proto jsme se rozhodli, že si práci s nimi vyzkoušíme všichni. Každý vytvořil několik monotypů a kluky tato technika zaujala. Barevné skvrny, které vznikly budeme příště využívat k další tvorbě. Vlastně jsme se tak trochu vrátili ke skvrnám a flekům Vladimíra Boudníka. (k)


20.11. / PODZIMNÍ LAND ART, animace

Dnes jsme se po více než měsíci potkali opět „naživo“.  Sešli jsme se v tradiční páteční sestavě, přičemž chyběl Šíma a naopak, již také tradičně, s námi byli na náhradě Zdenda a Zoe. Nejdříve jsme zrekapitulovali to, čím jsme se zabývali v době, kdy jsme nechodili do školy a pracovali samostatně doma. Vrátili jsme se k prezentacím o pravěku, které již někteří viděli a trochu si o pravěkém umění povídali. Jelikož bylo krásně slunečno, rozhodli jsme se toho využít a být venku. V návaznosti na megalitické útvary mladší doby kamenné a Land art 20. stol. jsme se pokoušeli vytvořit vlastní dílo přímo v přírodě. Jenda vyhrabal v listí mamuta a Zdenda se Zoe vyšlapali (možná inspirováni díly R. Longa ?) v listí překážkovou pěšinu. Poté tvůrčí dvojice Tonda a Marcel, Zdenda a Zoe prostřednictvím animace „listový land art“ rozpohybovaly. Kluci zcela současně reflektovali momentální covid situaci. Jsou autory námětu, ujali se i režie a asistence režiséra, já jsem měla funkci držáku mobilu a mačkání spouště. Na výsledek se můžete podívat ve fotogalerii.

Jelikož jsme si v tomto týdnu opět připomínali významné události 17. listopadu…tak zde je tip na animovaný film, který téma změny režimu (ve filmu jde o změnu režimu ve východním Německu a události kolem pádu Berlínské zdi) ukazuje velmi srozumitelně, dojemně a poutavě prostřednictvím příběhu přátelství a odvahy. Film Fany a pes – ke shlédnutí zde na webu Aerovodu (za 80 Kč).  (k)



PROGRAM (aktivity, filmy, odkazy) PRO (nejen) PÁTEČNÍ ŠKOLÁKY v době korony

13.11. / FROTÁŽE, PODZIMNÍ BYTOSTI

Se školáky jsme se tentokrát spojili během online meetingu. Kromě pátečního Šímy a Tondy se připojila i Šárka, což bylo milé překvapení. V této skromné skupince jsme se pod vedením Jana pěkně protáhli. Pak jsme se podívali na výtvory, které vznikly při samostatné tvorbě doma, obdivovali jsme Jendův Land art a Tondy krátký animovaný „film“ v němž tajemně přechází dva listy přes chodník. Pak jsme si zkusili, zda je možné tvořit synchronně každý doma sám, přitom propojeni skrze monitory našich počítačů. Tvořili jsme frotáž listů a z takto obtisknutých a vystřižených listů jsme zkusili vytvořit podzimní bytost. Tonda kreativně vytvořil roztomilého skřítka přímo z listů. (k)


6.11.
MEGALITY a podzimní LAND ART, podzimní ANIMACE, PLANETA, BYTOST –  klikni zde pro prezentaci s povídáním, úkoly, tipy pro tvorbu a tutoriál animace (uložená na google disku, přístup k ní mají všichni. dokument si otevři jako prezentaci, aby ti fungovaly hypertextové odkazy na weby a videa) (k)


23.10.
JESKYNĚ ZAPOMENUTÝCH SNŮ (Werner Herzog, 2010)
dokumentární film pro starší (ale podle mě i pro mladší) děti a jejich rodiče o pravěku, jeskyních malbách, archeologických nálezech

KHANOVA ŠKOLA – paleolit a neolit 
online „přednáška“ pro starší školáky

DARA A ROSA: Proč vymřeli dinosauři
animovaný „naučný“ film s odpovědmi na otázky pro malé školáky

NOVÝ DRUH – animovaný film
krátký animovaný film pro malé i velké o fantazii a zvídavosti dětí
a nudném světě dospělých…


16. 10.
CESTA DO PRAVĚKU A VLADIMÍR BOUDNÍK
powerpointový dokument s obrázky, odkazy a aktivitami ke stažení (nutné pustit pak jako prezentaci, aby fungovaly hypertextové odkazy)



9.10. / STROM DUCHŮ, reflexe výstavy v DOXu

Sešli jsme se téměř v tradiční plné sestavě (chyběl Šíma) a navíc se k nám v rámci náhrady přidali opět Zoe a Zdenda Bretovi a také Noe a Kvído. Podruhé s námi také byl Jenda a František.
Po příchodu do zázemí jsme se pokusili reflektovat naši návštěvu v Doxu. Povídali jsme si o tom, co jsme vlastně viděli, co nás nejvíce zaujalo, co nám připadalo divné nebo nás nezaujalo a jak na nás celá výstava zapůsobila. Jenda říkal, že mu to celé přišlo smutné, zejména to, jak se kácejí pralesy a místní lidé tak přicházejí o své původní životní prostředí. Konkrétně na všechny asi nejvíce zapůsobilo video s nakupujícím nahým „náčelníkem“, pak socha, jak děti říkaly, „ovce“ (chlupatá nafukovací transportní socha – „duše“ v níž byly uloženy odlitky těl domorodců) a také si děti vybavily odlévání částí těl do sádry a rituál cestování dýmem.

V návaznosti na toto povídání jsme si ještě připomněli, že domorodci věří v duchy, s nimiž se běžně potkávají a zažívají s nimi nejrůznější příhody. Některé z příběhů, v nichž duchové vystupují, jsme si pak i přečetli z knížky Jak se dotknout nebe. Také jsme si připomněli, že v místech, kde žije kmen Yali Mek, stojí Strom duchů, který jediný, na rozdíl od svého okolí, nebyl zatím pokácen.

Pak jsme se již vydali do lesa hledat větve a klacky, z nichž bychom si mohli poskládat vlastní Strom duchů. Ty jsme pak využily jako šablonu, přičemž jsme přes ně stříkali streyem na pauzák. Strom duchů měl zůstat průhledný…Šlo o kolektivní práci, kdy je nutné trochu upozaďovat své ego a pokusit se nějak dohodnout. Myslím, že i tuto kompetenci je důležité rozvíjet. Poté co byl strom naspreyován, mohl každý nakreslit vlastní představu ducha, přičemž výtvarným úkolem bylo zaměřit se především na obrys. Tyto duchy jsme pak vystřihli a opět použili jako šablonu. Noe sám přišel na to, že může pracovat i s prostřiháváním, pokud chce mít uvnitř tvaru nějaké detaily.

Před obědem jsme ještě ořezali vrbové větvičky a když se nám po počátečních nezdarech podařilo rozdělat oheň, dali jsme je do něj v uzavřené plechovce, doufajíc, že se nám podaří vypálit vlastní přírodní uhle. To se nakonec opravdu povedlo. Po obědě se již nedařilo udržet školní pozornost, jelikož zájem většiny byl plně soustředěn na hromadu s pískem, kterou přivezl Wáclav na pískoviště. Manuální práce a jízdy ve vozíku byly atraktivnější. Někteří si nakonec přeci jen ještě zkusili kreslit vlastními čerstvě vypálenými uhlíky…čímž jsme učinili krok k cestě do pravěku… (k)


2.10. / DOX – ULTRASUPERNATURAL

S páteční školou jsme vyrazili do centra současného umění DOX na výstavu Ultrasupernatural.

Naším záměrem bylo seznámení se s kulturou domorodého kmene Yali Mek z ostrova Papua Nová Guinea, na jejímž „uměleckém mapování a záznamu“ je výstava založená. Dětem jsme chtěli přiblížit myšlení a svět lidí, jejichž kultura je od naší západní civilizace vzdálená tisíce let a výstava nám tak poslouží jako úvod do tématu pravěké kultury a umění a kultury přírodních národů obecně. Výstava také vzbuzuje otázky týkající se přístupu naší civilizace k těmto posledním domorodým kulturám, otázky dotýkající se globalizace, ekologie, …

Sešli jsme se jako obvykle na Smíchovském nádraží, zde tradiční sestavu páteční malé klučičí skupinky pro tento den posílili sourozenci Zdenda
a Zoe Bretovi a také Žofka Vrabcová. Chyběl naopak Tonda. Již na nádraží bylo vidět, že se kluci na stmelovacím výjezdu velmi stmelili. I přes poněkud rozběhaný, a kontaktními aktivitami překypující začátek na nástupišti, se nám podařilo v klidu odjet tramvají číslo 12 do Holešovic. Před Doxem, po krátké zastávce na hřišti na Ortenově náměstí a projížďce na místním kolotoči, jsme se potkali s Miladou a její mámou Káčou, které se k nám také připojily. Později ještě dorazila další výstavy chtivá posila v podobě Aničky a Máti Šulcových, Mii a Natana Rumlových a také Míši
a Elišky s Miou, Jendou a Rózou.

Dox byl oficiálně ještě zavřený, takže jsme vešli bočním vchodem a hned po příchodu tak na dvoře narazili na sochy Lukáše Rittsteina, které jsou také součástí výstavy. Před tím, než jsme do vyrazili do samotné výstavy, jsme si na úvod v DOXlabu ukázali, kde vlastně ona oblast Západní Papuy a Papuy Nové Guinei leží. Také jsme se pokusili o brainstorming ohledně toho, co (a jestli vůbec) jsme již o podobné kultuře slyšeli, četli, viděli. Popsali jsme si naše představy o tom, jak asi tito domorodci žijí, jak chodí ne/oblečení, co jedí, jaké „technologie“ ne/používají, zde ne/umí číst a psát, zda ne/mají knihy a jak si tedy předávají znalosti z generace na generaci. V souvislosti se záležitostí oblékání, či spíše neoblékání, vzbudila velký ohlas informace, že muži nosí jen „chránič na pindík“ (tzv. koteku). Kluci z páteční skupinky si pamatovali docela dost záležitostí (zejména zvířat) z mýtů Papuánců, které jsme si motivačně četli minulý týden z knížky Jak se dotknout nebe, v níž umělci sepsali ústní vyprávění domorodců. Také jsme upozornili na to, že tuto kulturu a mentalitu tamních lidí nemůžeme „hodnotit“ naším západním pohledem, co se týká morálky a způsobu života, jelikož není, tak jako ta naše, založena na hodnotách vycházejících z podobného náboženství (křesťanství, …).

Ve výstavě na děti (a nejen na ně), dle mého názoru, nejvíce zapůsobil kontrast, který přináší velmi překotné vtrhnutí západního, konzumního způsobu života a globalizace do této oblasti. Místní lidé se tak z „doby kamenné“ ocitnou rovnou v supermarketu plném pro ně zbytečného zboží a bez plynulého a postupného vývoje stojí tváří v tvář 21. stol. se všemi jeho technologickými vymoženostmi. Zde se také nabízí otázka, zda sami umělci, Šlapetová s Rittsteinem k tomuto násilnému procesu svými návštěvami a uměleckými intervencemi nepřispívají. Další otázkou je, jaké nevýhody a problémy tento velký zlom domorodým obyvatelům přinese, a zda to bude pro ně mít i nějaké výhody. Dle mého názoru, soudě dle reakcí, bylo pro děti atraktivní video, díky němuž jsme byli svědkem rituálu, při němž domorodci cestují dýmem do vesmíru a pokoušejí se tuto zkušenost zprostředkovat kosmonautovi z NASA, který na Papuu na popud umělců přijel. Ve výstavě jsme strávili zhruba hodinu, mnozí již byli velmi zmoženi a zahlceni audiovizuálními vjemy, proto jsme se odebrali zpět do DOXlabu občerstvit se svačinou a trochu se odreagovat běháním po dvoře a fyzickým prozkoumáváním Rittsteinových soch. Zejména socha vytvořená z auta byla velmi populární. Během této přestávky se od nás odpojila doplňková sekce straších dětí, Míša, Eliška a spol.

Naše páteční skupina se pak pokusila reflektovat to, co jsme tedy vlastně viděli, co nás překvapilo, zaujalo, nebo nás třeba naštvalo. Hlavní pozornost kluků zpočátku nějakou dobu poutali přítomné polštáře na sezení a bitka
s nimi a poněkud se nám nedařilo navrátit do „módu“ školy. Po menším intermezzu a se nám to nakonec podařilo. Nutno ale v této souvislosti napsat, že skupinka obecně má docela problém se soustředěním i jiné dny, je to asi dáno i tím, že jde o skoro samé prvňáky a čistě klučičí skupinku. Ta tento den byla „narušena“ třemi holčičkami a v určitých situacích bylo vidět, že vliv to byl rozhodně pozitivní. Třeba Eliot se během tvorby k holkám „přidal“ a byl  soustředěnější než ostatní kluci.

Jedním z hlavních témat výstavy je vlastně „jinakost“, její hodnota a její ztráta. Proto jsme si poté, co jsme se opět uklidnili, povídali o tom, čím se tedy kultura domorodců z Papuy odlišuje od té naší a co naopak máme všichni společného. Došli jsme k tomu, že nás odlišují věci a technologie, které používáme. Způsob nazírání na svět, kdy „my“ používáme hlavně „rozum“, a náš pohled vychází z toho, co se o světě naučíme, ať ve škole, od rodičů, vlastním „výzkumem“ … Papuánci si to, čemu ohledně „fungování“ světa nerozumí, vykládají například pomocí vlastních mýtů, myslí spirituálně, věří ve svět mrtvých a duchů…Nakonec jsme se pokoušeli přijít na to, co máme společného. A došli jsme k tomu, že všichni máme lidské tělo, které funguje stejně, máme děti, partnery, máme city, milujeme, máme emoce, zlobíme se, jsme naštvaní….

Pak jsme se již konečně vrhli do reflexe toho všeho pomocí vlastní tvorby. Symbolické propojení těchto našich kultur jsme provedli tak, že jsme do hlíny, jako zástupného materiálu kultury Papuánců jsme obtiskovali zástupné předměty naší civilizace (kabely, mobily, klíče, …). Tyto obtisky jsme pak odlili do sádry, inspirováni postupy Lukáše Rittsteina. Odlitky se všem velmi podařily, vznikla vlastně taková mini velkoměsta, ostrovy naší civilizace. Doma je možné si tyto odlitky ještě dále zpracovat, například barevným zvýrazněním jednotlivých tvarů (věžáky, parčíky, komíny, atd.).

Během toho, co tuhla sádra, jsme se vydali na oběd do bistra ve vedlejším DOXu+. Potom, co jsme snědli francouzskou cibulovou polévku, jsme se šli vyřádit o patro výš na šikmou střechu s umělou trávou. Což se zřejmě stalo jedním z vrcholů celé akce :).  Ač neradi, tuto šikmou plochu jsme museli opustit a vydali jsme se zpět do ateliéru vyklepnout sádru z „forem“. Bylo to napínavé. Pak jsme jen stihli po sobě uklidit, zabalili věci a pospíchali opět na tramvaj číslo 12 směr Smíchovské nádraží. Za poněkud delší počtení se omlouvám, ale témata, která jsme řešili ve výstavě by mohla být doma dále diskutována, protože jejich správné uchopení má pak vliv na to, co si děti vlastně „odnesou“…(k)


18.9. / DESIGN DESEK SKICÁKU (deníku), PRAVĚKÉ UMĚNÍ

Dnes jsme byli opět v menší skupince, ale je vidět, že se kluci spolu už více kamarádí, přestože jsou mezi nimi věkové rozdíly až 3 roky.
Podařilo se nám dokončit „design“ desek deníků. Nakonec, po zkušenosti z minulého týdne, jsme upustili od techniky koláže z vystříhaných obrázků z časopisů. Desky jsme výtvarně zpracovali nastříkáním barvy přes šablonu. Tou se nám stala písmena, která si mnozí z nás pamatují ze školních a jiných nástěnek doby minulé. Při této aktivitě si tak kluci kromě seznámení se s principem práce se šablonou procvičili i písmena abecedy. Tonda, který dnes chyběl, si desky dokončí někdy příště. Deníky budeme používat k zápiskům a kresebným záznamům v průběhu školního roku, bude to deník páteční školy.
Začali jsme se zabývat tématem pravěké kultury a umění. Povídali jsme si
o tom, jak tehdy lidé žili, čím se živili, kde bydleli, proč a co malovali na stěny jeskyní. Atraktivním tématem se stalo to, jak a kde bychom mohli jako pravěcí lidé ulovit mamuta. V lese jsme vyráběli pazourky štípáním kamene.

Svět a myšlení pravěkých lidí se dětem budeme snažit přiblížit skrze kulturu současných domorodých národů.
Proto týden po stmelovacím výletu, v pátek 2.10.,vyrazíme na výstavu Ultrasupernatural v centru současného umění DOX, kde budeme celé dopoledne. „Výstava Ultrasupernatural je vyústěním více než dvacet let trvajícího projektu umělecké dvojice Barbory Šlapetové a Lukáše Rittsteina, kteří spojili své osudy s posledním domorodým papuánským kmenem Yali Mek. Od roku 1997 uskutečnili celkem 11 výprav do vzdálených oblastí Západní Papuy a Papuy Nové Guineje, kde zkoumali místní domorodé kmeny a jejich kulturu.“ Více o výstavě si můžete přečíst na stránkách DOXu. Výstava nabízí nejen pohled do světa lidí od kterých nás, slovy Barbory Šlapetové, dělí tisíce let, ale vyvolává i otázky dotýkající se globálních témat, enviromentálních témat, vlivu globalizace a západní kultury, ekologie, morálky, …

O tom jak lidé z Papuy uvažují o světě, jeho vzniku, o tom jak cestují mezi jednotlivými vrstvami světa pomocí kouře a jaké mají rituály… jsme si četli z knížky Jak se dotknout nebe.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095913550-nedej-se/417235100161004-jak-se-dotknout-nebe/


11.9. VNITŘNÍ AUTOPORTRÉT

Dnes byli s námi poprvé Franta, Amon a Elliot, na náhradu navíc Bertík a Tammík s Maruškou.

Začali jsme pohybovými hrami a rozcvičkou. Ukázali jsme si autoportréty slavných malířů a povídali si o tom,  jak se malíři zobrazovali v různých etapách jejich života. Také jsme si povídali si o tom, jak a proč se vyvíjel portrét od realistického zobrazení podoby k zachycení především vnitřního života a rozpoložení portrétovaného. Všímali jsme si symboliky barev a charakteristického malířského rukopisu jednotlivých malířů. Navázali jsme tvorbou vlastního autoportrétu – portrétu našeho vnitřního světa. Pro některé to bylo opakování z minula, ale chtěli si to vyzkoušet znova a jinak.

Začali jsme s tvorbou desek deníku technikou koláže. Rádi bychom deník dokončili příště.

AUTOPORTRÉTY malířů zde

https://drive.google.com/file/d/1Ix9qS4cuTZFD91DtfMlumGb-UbScjbv9/view?usp=sharing


4.9. VNITŘNÍ AUTOPORTRÉT

Zdá se, že první týden dal školákům zabrat – jejich řady při pátku značně prořídly. A tak se sešli 4 stateční!

Malovali jsme autoportrét – portrét svého vnitřního já – a prohlédli si autoportréty slavných malířů (Gogha, Gauguina, Picassa), o kterých jsme pak diskutovali. Povídali jsme si o hrdinech a rytířích a četli si o slavném  Bruncvíkovi. Vytvářeli jsme společně také rytířský příběh, který však záhy skončil úmrtím všech postav. Tak snad příště se poštěstí více 🙂

Pohybovce vládly pálky, ale stihli jsme i rozcvičku. Bylo super, že si kluci umí říct sami a bez většího zlobení, kdy už mají sezení dost a potřebujou si zaběhat.

Těšíme se i na ostatní příští týden. V plánu je vyrábění vlastních deníků.



 

aktivity, filmy, odkazy pro školáky nejen v době korony – klikni zde

 

Napsat komentář