Naše koncepce

Jsme komunitní lesní škola, kterou zřizuje společenství rodičů zapálených pro přirozenou výchovu svých dětí. Nabízíme ucelený celodenní projektový program pro děti, jejichž rodiče zůstávají zodpovědní za jejich vzdělání v rámci domácího vzdělávání.

Ve školní skupině jsou děti smíšeného věku 6-10 let. Navazujeme na lesní školku, s níž jsou děti v každodenním kontaktu. Tím je zajištěno přirozené prolínání dětí napříč věkovými kategoriemi. Program zajišťujeme od pondělí do pátku, jeden den v týdnu většinou mimo zázemí – exkurze. Některé děti jsou přihlášené na všechny dny v týdnu, jiné, zejména mladší, jen na několik dní.

Průvodci

Každý den chodí do školy 2 až 3 průvodci se skupinou 10 až 18 dětí. V menších skupinkách tedy mohou probíhat různé projekty, na které se děti samy přihlásí, nebo se mohou rozdělit dle pokročilosti v daném tématu. Průvodci jsou jak aktivní rodiče, tak externí odborníci. Hlavní průvodce je s dětmi 3-4 dny v týdnu a udržuje kontinuitu výuky a celkového dění mezi dětmi. Hlavní průvodce má pedagogické vzdělání. Ostatní průvodci chodí do školy jednou až dvakrát týdně. Každý z nich přirozeně “hoří” pro nějaký aspekt života, který považuje za důležitý dětem předávat. Děti tak mají přístup k více vzorům z řad svých blízkých dospělých, žen i mužů.

Portréty jednotlivých průvodců viz Rada a Průvodci

20160531-IMG_9596

Naše koncepce – hlavní cíle

Našimi hlavními cíli je podpořit v dětech:

  • přirozenou zvídavost a touhu učit se, vědomí jejich jedinečnosti a zároveň spojení s celkem
  • schopnost tvořivě se vypořádat se situacemi a prostředím, ve kterém žijí
  • respekt k přírodě a Životu a jeden k druhému, vědět odkud pocházíme a kam směřujeme
  • rozvoj jedinečného potenciálu každého dítěte

Zároveň rosteme a učíme se spolu s nimi 🙂

Ranní kruh

Při ranním kruhu mají děti možnost vyjádřit své pocity, co je pro ně důležité a případně řešit konfliktní situace.

Schůzky s rodiči a Parlament

Jednou měsíčně se koná schůzka rodičů a průvodců školy, kde si ujasňujeme téma na příští období, jak kdo může přispět, jaké situace s dětmi řešíme a jak je můžeme individuálně podpořit. Děti se těchto schůzek v pravidelných intervalech účastní a dostávají prostor k vyjádření svých potřeb – tento parlament je inspirován školou Summerhill.

Náplň učiva

Nejlépe se nám zatím osvědčuje tzv. epochální učení – tzn. po dobu jedné epochy, která trvá většinou jeden měsíc, se zaměřujeme především na jedno téma, které probíráme do hloubky – např. naši předkové, náš les, naše tělo, vesmír apod, v rámci něhož pořádáme různé projekty.

Kromě toho dáváme vždy prostor dětem, aby se mohly věnovat tomu, co je momentálně nejvíc přitahuje a mohly to prohlubovat.

Trivium (čtení, psaní, počítání), probíráme aplikované v projektech dané epochy, když děti samy pociťují potřebu něco si vypočítat, zapsat, přečíst.

Vybavení školáka ZeMě:

Blok A4 na osobní kreslení

penál vybavený ořezanými pastelkami a tužkou ( doporučujeme tlustší trojhranné, které se dětem lépe drží a podporují správný úchop), plnícím perem, malé lepidlo, nůžky, gumu a ořezávátko.
Co nedoporučujeme: fixy a propisky.

Desky A4 na zakládání papírů, at se v batohu nemačkají.

Na úterní matematiku:
Desky A4 s klipsou na vkládání zpracovaných prac.listů

Na úterní pohybovku:
pohodlné oblečení na cvičení:
tepláky/ elasťáky, triko s krátkým i dlouhým rukávem, ponožky
( ne punčocháče s ťapkami_ cvičíme na boso)
Malý míček( tenisák)
Švihadlo

Pololetní hodnocení

Děti si vedou záznamy o tom, co prožívají, co se učí. Ty slouží jako podklady pro přezkoušení na konci každého pololetí. Naše metodičky za námi přijíždějí vždy jednou v průběhu pololetí na přezkoušení, které probíhá formou individuálního přátelského rozhovoru nad přinesenými shromážděnými materiály (obrázky, vyplněné pracovní listy, vstupenky, fotky, výrobky ze školy i z domova). Děti se na tato setkání vždy těší. Rodiče se přezkoušení účastní jako garanti vzdělávání svých dětí. Většinou jako bonus představíme i nějakou naši skupinovou práci.
Zkušená metodička nám poskytuje několikrát za rok supervizi a podporuje růst naší školy podle aktuálních potřeb všech zúčastněných.

Naše inspirace a kořeny

Inspiruje nás model svobodných škol typu Summerhill, intuitivní pedagogika a model domorodých národů, kdy škola vlastně neexistovala, ale děti se učily od dospělých tím, že s nimi pobývaly při jejich práci, přirozeně podle vlastního zájmu, a postupně se do práce zapojovaly. Nesledujeme žádnou konkrétní metodiku, rosteme podle potřeb a inspirace dětí a celého kolektivu dětí, rodičů a průvodců. Rodiče se přímo nebo nepřímo podílejí na programu – organizace exkurzí, vstupování do výuky s různými projekty. Rodiče se též podílejí na náplni koncepce (tematické celky).

Exkurze a výlety

Pravidelně pořádáme celou řadu výjezdů a exkurzí i procházek po okolí, takže mnohdy se do našeho zázemí ani nedostaneme. Navštěvujeme koncerty, divadla, výstavy, řemeslné dílny. Trávíme čas v lese pozorováním přírody. Pořádáme výjezdy na koně, plavání, lyžování. Také k nám chodí na návštěvu lidé z celého světa, kteří mají dětem co předat, mnozí z nich jsou příslušníci starých domorodých kmenů. Snažíme se dětem zprostředkovat přímý kontakt se vším, o čem se učí. A učí se vše, čím žijí.

Společné pobyty

Společné pobyty, jako například zimní pobyt na horách, pobyt s vedeným plaváním či letní tábor s koňmi organizujeme primárně mimo čas školy/školky, tedy v čase prázdnin a státních svátků. Pokud pořádáme společné pobyty v čase školy např. několikadenní výjezd jako je puťák nebo návštěvy do vzdálenějších končin s přespáváním, je třeba vždy organizovat je s předstihem. Děti z docházky neodhlašujeme. Průvodci si rozdělí kompetence tak, aby zůstala zachována docházka v zázemí i během pobytu. Běžný chod školy může být omezen pouze v případě méně než tří dětí, které se výjezdu neúčastní. Ty se mohou buď přidat ke školce, nebo si mohou nevybrané dny nahradit. Děti, které jedou bez rodičů přispívají na stravu a péči nad rámec hodin školy/školky dle předchozí dohody, podle konkrétní akce.
Během pobytů s dětmi typu škola v přírodě, zajišťujeme celodenní program, který pokud je nad rámec času školy, je zahrnut v ceně pobytu. Rodiče jsou vítaným doprovodem.
 Vítána je organizace ze strany rodičů. Je třeba vždy s předstihem domluvit podmínky napřed s vedením školy/školky, které budou v souladu s časovým plánem a finančními možnostmi pro danou akci. Komunikaci s rodiči a hromadná sdělení vždy rozesílá vedení školy/školy, až když jsou informace ucelené a jednotné.

Seminář – Jak založit komunitní školu? – a následná supervize

Co je ve Škole ZeMě jinak
Děti mají spoustu pohybu na čerstvém vzduchu, učí se za pochodu i venku. Často se ani do „školy“, tedy do naší školní jurty, nedostaneme, zato učení se nám dostává z toho, co potkáme cestou ať už jsou to různá místa, lidé, rostliny a živočichové nebo prostě  „jen“ to, co se uděje mezi dětmi. Nemáme jednoho učitele, který sedí za katedrou před řadami lavic a snaží se dětem vštěpovat předepsané učivo. Místo učitele máme průvodce.  Průvodci jsou lidé, kteří provázejí děti na jejich cestě a přitom se sami učí. Dětem jdou příkladem a přitom jim předávají své zkušenosti a znalosti.
Když se sedí, pak povětšinou v kruhu nebo po skupinkách. Každý den proběhne „kolečko“, prostor, kde mají děti možnost vyjádřit cokoli je pro ně důležité  zapojit se do rozhodování, o čem se budou učit, a aktivně k tomu přispívat – samy si vypracují projekty, které potom s ostatními dětmi sdílí (například veverka, nebo dvojplošník – někdo z dětí si načte, připraví, namaluje, naučí se vyprávět o něčem, co je mu blízké, rodiče můžou s přípravou pomoci a pak se tomu ve škole věnuje společný čas.) Děti se tak ocitají v roli učitelů a zároveň se učí, že i od mnohdy mladších vrstevníků můžou přijímat stejně důležité informace jako od dospělých.
Máme smíšenou skupinku dětí od 6ti do 11ti let, která je navíc v úzkém kontaktu s dětmi školkovými – jedni druhé můžou inspirovat, učí se navzájem tolerovat svou různorodost, nejsou postaveni do umělé situace s 25ti nebo 30ti dětmi identického věku, kterou se nenaučí nic, co by v životě použily… Nemáme hodiny 45 minut od zvonění ke zvonění, ale čas plyne volně od koncentrace na konkrétní úkol ke svačince a zase k další činnosti. Na jednom „předmětu“ neděláme hodinu, ale třeba celý den, nebo týden, podle potřeby. Den je zpravidla rozdelen do 1-3 bloků. Každý měsíc ale někdy i déle se zabýváme jedním tématem – a v rámci této epochy dané téma nacítíme, zažijeme, osaháme z mnoha stran a zdrojů, díky čemuž si zkoumání u „látku“ děti mohou daleko lépe přisvojit a udělat si vlastní názor . Vedou si o svém zkoumání zápisky ve svém sešitu, který nahrazuje učebnici. Někdy máme otevřených dlouhodobých projektů několik. 
Nedržíme se předem sepsaného, neměnného učebního plánu, ani nejdeme konkrétním pedagogickým směrem. Inspiruje nás unschooling a intuitivní pedagogika, ale spolu s dětmi hledáme vlastní cestu učení. Máme určitý výhled, co bychom rádi probrali, přinášíme dětem inspiraci a zároveň se snažíme vycházet z toho, co děti aktuálně zajímá, čím se zabývají, čím žijí, jdeme do toho s nimi a pomáháme jim v tom tématu nebo činnosti rozvíjet jejich dovednosti tak, že ve výsledku se často naučí kompetence stanovené osnovami, tak nějak jako vedlejší produkt svého zkoumání.
 Zveme do školy spoustu zajímavých lidí (porodní bába, nevidomá zpěvačka, uprchlik z Iráku, písničkář) my se vypravujeme za nimi – pořádáme exkurze do různých dílen (kovář, mlynář, biozemědělci, švec, kamenotiskař, architekti..), do divadel, muzeí a galerií, na historicky zajímavá místa v okolí (Karlštejn, Tetín), na záchrannou stanice pro zvířátka, do včelína… děti se učí přímo v terénu. Napříč rokem prosakuje epocha cestování, něco à la zeměpis, kdy k nám chodí lidé přímo z dalekých krajin, nebo ti, kteří je důvěrně poznali (měli jsme ve škole Aztéka z Mexika, Eskymáka-Inuita z Grónska, Indiána Černonožce z Kanady, paní učitelku z Bretaně, hráče na koru z Konga, studenta z Tibetu) děti se dozvídají, co je pro danou zemi typické, většinou i ochutnají nějakou typickou místní dobrůtku – například švýcarské racletty nebo bretaňské crepy, či albánské burky. Podívají se na fotky procitnutí na plátně. Slyší mluvit jazykem té země, naučí se někdy zpívat i jejich písničku, zahrají si hru tamních dětí. Doslechnou se, jak tam lidé žijí, s čím se potýkají, jaká je tam příroda, kultura, něco z historie, paralely a spojnice s naší zemí, s naší dobou, jedno se prolíná s druhým.
 
     Naše škola je vyjímečná tím, že děti provázejí jak ženy, tak muži, celkem máme asi 10 průvodců, kteří se ve škole prolínají. Kontinuitu udržuje průvodce, který ve skole travi 3 dny v tydnu.Děti jsou zvyklé na různé dospělé, kteří jim přicházejí něco předat a zároveň se pobytem u nás taky obohatit, protože pobyt s dětmi v naší škole je skutečně inspirující zážitek. Děti se nebojí komunikovat s dospělými, vědí že jsou tady pro ně. Do školy pravidělně docházejí i rodiče s různými projekty a tak děti vědí, že s nimi jsou neustále na jedné lodi – škola nezpůsobuje oddělení od rodiny, naopak rodiče jsou v pozici těch, kteří můžou předávat svou moudrost dál a být s dětmi v proudu. Rodiče i právně nesou zodpovědnost za vzdělávání svých dětí a spoluvytvářejí koncepci učiva. Jednou měsíčně probíhá schůzka průvodců  s rodiči, kde ladíme program pro následující období. Jednou za dva měsíce probíhá Velký parlament neboli Poradní kruh za účasti všech, jichž se škola týká- dětí, průvodců, hospodářů a rodičů.
Děti, učitelé  i rodiče se dobře znají mezi sebou, všichni si tykají..chodí se běžně navštěvovat, jezdí spolu na výlety a delší pobyty ( na hory, plavání, puťáky, na koně) – jsme jedna velká rodina a to je nádherný prožitek  pro všechny zúčastněné, je to taková škola života, jak pro děti tak pro dospělé.

text Kateřina Kotková