Duben ve školce, 2019

Volalavky  3. 4. 2019
Dnes byl vyjímečný den v mnoha ohledech.
Obě průvodkyně nemohly ten den průvodcovat, tak jsme Elišku s Kamilou, já s Bárou zastoupily.
Vlak měl velké zpozdění – stály jsme na hlaváku celou věčnost.
A hlavně přišly ten den tři zcela nové děti – Pepánek, Erik a Grétka!
Malou partičku mi pomohla vytáhnout nahoru školkačka Linda, která se hezky ujala menších dětí.
Cestou jsme si zpívali jarní písničky, obdivovali rozmanitá kvítka a pozorovali ploštice.
V zázemí už na nás čekala druhá parta a sluncem ozářená louka a společně jsme posvačili. Potom co se děti dostatečně zhouply „až na měsíc“, tak jsme šli na terasu tvořit. Zanedlouho jsme měli plný kurník rozmanitých slepiček, které dokonce zobaly semínka.
Po dalším houpání a pořádným umytím rukou jsme si začali připravovat pizzy. Každý svou dle svých choutek.
Byla to velká dobrota. Katce se podařilo skvostné těsto a koupila moc dobroučké ingredience včetně čerstvého ananasu. Mňam.
Někteří gurmáni si pizzu ozdobili čerstvým rozmarýnem.
A aby toho nebylo málo hned jak jsme dojedli a umyli své talířky, přijela Dita – maminka Jonáška Ptáčka s dortem. Jonáš slavil 5 let. Děti přivolaly lesního skřítka, který jim pověděl ten jeho příběh a podaroval jej krásným kamenem. Dort byl domácí – raw – a byl sněden v okamžení.
Znovu mytí mističek a už pomalounku dohledávání majitelů všech těch slupek oblečení co si přes den odložili po celém prostoru. Zavázání všech bundiček a posbírání slepiček. A už jen rozloučení dvou partiček a pak šup dolů s kopce se smíchem a legráckama.
Míša
školka – 1.duben 2019
Začínají nám příjemně teplé dny, takže se nás tentokrát sešlo všech 16. Z nádraží zamíříme koupit lano na zavěšení plánovaného boxovacího pytle. Děti si nákup velmi užívají a jsou potěšené, že mají pro dnešní hraní rovnou lana dvě. Z obchodu seběhneme do parku, kde někteří ani nevytahují sváču, aby mohli hned lano vyzkoušet na svahu. Bohužel nás od dalšího lezení přijde po chvíli odradit starší pán, svah prý eroduje a zničíme tak pracně uchycený břečťan. Přesouváme se tedy do lesa, na „naše tábořiště“.
I v lese už je příjemně teplo, většina dětí už je v tuto chvíli odstrojená. Někteří sjíždějí měnší klouzačku, nahoru lezou samozřejmě po laně :), Jiní testují prudší svah, hrají si n arodinu, nebo staví objekty z klacků.
Před dvanáctou už je čas zamířit do zázemí a namalovat Ráďovi narozeninovou knížku. Oslavu si všichni užívají. A myslím, že i celý den, byl moc pěkný, děti i dospěláci byly spokojení. Petra