Sokolící jarní, 2019

Sokolíci 6.3. v Prokopském údolí

Po delší době a poprvé s letošní skupinkou se Sokolíci vydali do Prokopského údolí. Vláčkem popojeli ze Smíchova do Hlubočep a přes Zvahov a hlubočepský hřbitov nastoupali ke skalnatým planinám s krasnými výhledy na barrandovské paneláky, pražský simerink a tramvajovou trasu na Barrandov. Matouš objevil nefalšovanou skalní klouzačku, pořádně uklouzanou od zadku výletníků a děti se tam tak rozřádily, že jsme je odtamtud nemohli dostat. Svezli jsme se i s Míšou a musím říct, že to tak jednoduché, jak to vypadalo, rozhodně nebylo. Pak jsme ještě trochu výše narazili na první letošní divokou pažitku a ta chutná vždycky nejlépe. Míša pak zorganizovala malovaní narozeninové knížky pro mě, což mi udělalo radost, zvláště, když mi pak všichni zazpívali. Pěšinkou jsme seběhli dolů k potoku, popovídali si s ovečkama u domu přírodovědců(?) a přes dvě hřiště a jeden tunel s tmou tmoucí se dostali na velké hřiště s lodí, jako stvořenou pro piratské výpravy. Směrem na nádraží v Holyni jsme se ještě zastavili v červeném lomu Opatrilka, s pěknou jeskyní, kde si děti zdatně zaťukaly do kamenuů jestli tam nenajdou nějakou zkamenělinu.

Sokolici na královském výletě z Mníšku přes Skalku do Řevnic

Druhy březnový týden jsme se přesunuli ze Smíchova autobusem do Mníšku a namířili si to do prudkého kopce směrem na Skalku. Už v Mníšku u paneláku byly všechny travnaté plochy úplne rozryté od divočáku a před vstupem do lesa bylo několik cedulí se zákazem vstupu do lesa kvůli odstřelu přemnožených prasat. Naštěstí ne na den našeho výletu. Všechny děcka se po našem naléhání pustily do výšlapu s nezvyklou vervou, takže u dolního kostela jsme byli poměrně brzo. Na kmeni obřího, padlého buku jsme posvačili a okolo jezírka a podél křížové cesty vyšlapali k horní kapličce. Někdo z dětí tam zaťukalo a k našemu překvapení nám otevřel již rok tam žijící poustevník, který nám ukázal vnitřek kaple se sochou Ježíše snímaného z kříže Marií a Máří Magdalenou, které je celý areál zasvěcen. Pak nás dokonce pozval i do komůrky, kde přebýva a vyprávěl nám několik novozakonních příběhů. Bylo to oboustranně moc milé a hlavně zcela nečekané. Za kapličkou jsme se přehoupli přes kopec a skoro
celý zbytek cesty šli směrem dolu. Potok, který nás většinu cesty provázel, se díky zelezitému podkladu hodne červená a nejedno děcko se nechalo zlákat k rozpustilostem v jeho blízkosti., což se nevyplatilo hlavně Qvidovi a Olíkovi, kteří tam zahučeli v botech. Všude po zemi bylo díky silnému větru posledních dní spoustu jmelí a to je samozřejmě velmi atraktivní na tvorbu kytic pro maminky. Děti šly poměrně svižně, tak jsme dokonce ještě v závěru vyšetřili chvilku na dětském hřišti dole pod zázemím. Moc hezký výlet to byl a musím všechny moc pochválit, jak pěkně šlapaly a i tento poměrně náročný výlet zvládly bez problemu.   Petr Vohryzka