Škola středy prosinec – únor

čtvrtá středa v únoru

Dneska jsme začali obnovenou hudebkou u nás doma. Napřed jsme se zahřáli hraním na tělo a zvuky, které dokažeme krom vkastniho hlasu vydávat. Potom jsme si rozdali množství různých nástrojů.  Napřed jsme do ticha postupně přidávali a odebirali různe druhy zvuků. Zkusili jsme i organicky se ladit jen na spolecné souznění i vypravět hudbou konkretni příběh. Bylo to moc fajn a tak příště „muzikoterapeutickou“ hudebkou začneme.
Cestou na jurtu jsme se pomalu začali vzívat do rolí z filmu podle Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu. Nahore uz to bylo upečeno, jdeme do toho. Chtěli je se na film podivat, ale stahování trvalo hodně dlouho a tak po paize jsme ještě trenovali psani básniček na vlakove jizdenky.
Odpoledne po obede byl Karlik konečně stažený a mohli jsme ho shlednout. Klidně můžou děti doma ještě jednou. Vypada to, ze na rolích  se všichni viceméně shodli, tak priště můžeme začít!
Zdravim do prazdnin
Káča

19.2. 2020 výlet do Kladna

Ve stínu Impéria – Germáni a doba ŘÍMSKÁ.
Výstava představuje období pravěku, kdy naše domovina těsně sousedila s Římskou říší.
Většina (ale již ne všechny) poznatků o tehdejším životě v barbariku pochází z archeologických nálezů, kterých je na výstavě opravdu mnoho a jsou unikátní. Společně s průvodcem jsme je prozkoumali. Hádali jsme k čemu asi sloužily (zbraně, nástroje, nádoby, mince…) Vyzkoušeli jsme si pěkně těžkou germánskou helmu a  vyrobili jsme si zjednodušený katapult. To děti zaujalo velmi.. Seznámili jsme se životem germánských kmenů a porovnávali jej s životem v civilizovaném Římě. Kdo byl Marobud, markomansky král, a že jako dítě byl jako rukojmí výchovan v Římě…, což se Římanům pak pěkně vymstilo.
Viděli jsme 4x ohnutý meč, a dozvěděli se proč.
Dozvěděli jsme se, že když jste potkali někoho s copanem/drdůlkem nad pravým uchem, potkali jste svobodného a statečného germana. Víme také, že germáni věřili v Totetismus.. Uctívání rozličných zvířat, různých rostlin a  záhadných  míst, jako bažiny…. Apod.

Po té jsme zpracovali pracovní listy.

Shlédli jsme prezentaci (10 min) a část filmu  Římané za, humny (na you tube), můžete doma dokoukat.
U toho jsme víceméně odpočívali a notně pili.
Následovala,, přestávka“ s obědem na zahradě muzea.

Po té návrat do muzea, kde nám paní průvodkyně povyprávěla o minulosti Kladna. Dostali jsme další typy na výlety za historií jako např. unikátní památku Budeč z 9.století, kde Ludmila vychovávala vnuka Václava. Mají otevřeno v létě.
A  Levý Hradec.

Tyto finance jsem od dětí vybrala. Cestovné jsem u někoho nevybírala, některým dětem stačily vícepásmové průkazky.
1 Noe 30
2 Linda 30
3 Beri 30
4 Matous 30
5 Mia W. 30
6 Jeník 30
7 Rozarie T. 30
8 Jura 20
9 Rozalie M 30
10 Beátka 30
11 Vladik 20
12 Vojta 30
13 Šimon 30

Na závěr výstava o Ludmile, už toho bylo na nás dost, ale přesto některé děti vytrvale poslouchaly, časem už třeba v leže na koberci. Děti dostaly krásné pracovní listy, mohou zpracovat doma.
Byl to krásný den!
Na závěr jsme si dali klus na bus, v jednom místě s přeskokem přes plot, abychom si zkrátili cestu k zastávce. Bus měl nakonec věští a větší zpoždění, rozhodli jsme se využít  jiný a ten už naštěstí nezklamal, i když jsne se museli znovu přesouvat na jinou zastávku… Vše jsme zvládli. Byl to krásný den, i když Vojta spočítal a v metru mě upozornil, že jsem děti prý už více než 100x napomenula prý zbytečně… Asi stárnu! Ale stejně se těším na další výlet!
Eliška

prvni středa v únoru
Jdeme na kopec ziskat trochu nadhledu a uzavrít několikaměsiční divadelni projekt. Vyslapli jsme na Kamenny vrch. Kluci cestou hráli jakousi zakopovou valku s imaginarnim nepritelem, pred kterym bylo třeba neustale zalehavat do přikopu 😉
Vody v Kajne bylo pomálu, ale za chvili uz nám zurcela podél cesty, nahoře na kopci jsme objevili zbytky sněhu. Ač ze začátku se cesta zdála dlouhá hlavně těm, co ji neznali, za chvilku jsme měli posledni stoupání za sebou. Rozsadili jsme se do kamenných křesel a rozdělali slavnostni oheň. Každy zvlášť přijal gratulaci a malinký zato velmi speciální VIP bonbonek Šlitrovku slibenou od Petra (vyrobeno jen pár kusů inspirovanývh Šlitrovým výrokem u priležitosti premiery filmu o Jiřím Suchém)
Dohodli jsme se, že se sem vrátíme ještě příští týden opect si zapomenuté masopustní párky 🙂  a do príště zkusime vymyslet námět na další divadlo.
druhá středa v únoru
vybaveni párky, pro vegetariány hermelíny a dalsimi dobrotami na opékání vyrázíme opět na kopec zvany Kamenný vrch.
Příkopová válka se opakuje taktéž a tentokrat uz vsichni vědí, že cesta je snadná. Máme zároveň misi najít minuly tyden ztracenou Šimonovu vestu. Hledáme sice vydatně avšak marně. Mezitim napadl dalši sníh.
Opékàme dobrůtky a daváme si do těla. Jura a Mia a Beatka kteři minule nebyli, dostavají obřadně Šlitrovku. Tentokrát dolů nepospícháme, ale preci jen na chvili zajit do zazemí na fotbal.
Hádejte jakou teplotu ma snih zahřátý na ohni?
prvni středa v lednu: 
Válečná porada – co s tim divadlem?
12 ze 14 dnes pritomných hlasuje pro odehráni divadla ještě jednou.
Petr K., ktery je dnes místo Ondry, slibuje dětem jestli dotáhnou do konečné podoby speciální Šlitrovky ze SeMaForu.
Dáváme jednu zkoušku
Odpoledne s Petrem malujeme tuší a cela podlaha se po chvilce zaplňuje černobilými obrázky.
druhá středa v lednu
Zkoušíme divadlo, které nakonec odehrajeme až po horách na Klamovce.
Odpoledne intuitivní hry a rozdeleni na kluky – bojové hry a holky akrojóga
čtvrtá středa v lednu
Ráno se seznamujeme s místem činu – divadlem Klamovka. Je to tady o dost menší nez v kině, ale rekvizity nakonec poskladáme a je tu i věšák. Horší ale je, že Beátka je u doktora a nemůže přijit ani ráno. A i Šimon je nemocný. Naštěsti jeho roli mladého Ebenezera Sroodge narychlo prijímá Hugo, ktery přišel na náhradu a Vojta krom zesnuleho Marlowa bude hrát i Ducha vanočni minulosti. Jura se rozhoduje po roli nápovědy a hlidá kdo ma kdy vyjit ze zakulisí.
Mame tady skvělou vychytavku – profi osvětlení s deseti reflektory a stlumovači, coz je boži. Ujima se jich Ondra a já hudebniho doprovodu. Děti konečně diky dlouhodobému nacvičování krásně davaji nastupy pisniček od stejneho tónu a v rytmu 🙂
Na oběd a odpoledne se vracime do zázemí.
Večerni představení na Klamovce, kam každý mohl pozvat rodiče a kamarády dopadlo krásně, mít posluchače, kteři nas skutečně tentokrat i slyší a zaroven podvečerni atmosféru, nám zas dodalo patřičnou staminu a povedlo se se vsim všudy a bez kiksů :))

Středy prosinec

nacvičujeme predevsím Skrblika – nebo-li Vanocni koledu od Charlese Dickense na besidku v kině.

Zkoušky primo na prknech podia dodaly celému našemu snažení na vážnosti a děti přinesly i skvělé rekvizity a postupně si osvojuji sve tole.
Představení na besídce krásně zvládly s větším nasazením než kdy jindy. Avšak kvůli nešťastné akustice v kině se objevil z několika stran návrh na reprízu

4.12.
Dnes jsme celý den s přestávkami věnovali divadlu.

Všichni mají své role a za domácí úkol dostali znovu si naposlouchat film se zaměřením na svou postavu. Snažíme se celou hru zkrátit, aby se na besídku vešla 🙂

Máme tam několik písniček, budeme rádi, když doma budete poslouchat:

I wish you a merry Christmas – sbor a Mia sólo
Nejsi dobrej pro byznys
Jinggle bells
Con mi burrito savanero
Vinšujem vám stěsti zdravi
Tichá noc – Linda sólo
Srdce nehasnou
možná ještě něco přibyde.

Noe zkusí si nechat vyrobit plašt s kápí
Vládík si sežene klobouk a vysokou čepici.
Beatka něco na Ducha minulych vánoc
Mia nějaky břecťanový věnec a džbáneček na Ducha přítomných vánoc

Ostatní kostýmy budeme ještě ladit.
Pokračování příště 🙂

27.11.
Dnes jsme byli na velmi podnětném představeni Fialky a mejdlíčka.

Ve Werichově vile jsme si užili i výstavu – ve sklepě nám šémem oživený Golem nechal vypravět priběh sveho vzniku – dozvěděli jsmd se o Židovskem městě uvnitr Prahy a o hrozicich pogromech, pred kterymi měl jeho obyvatele ochránit. A taky o magických písmenech hebrejské abecedy.
V horním patře jsme se ocitli v bytě Jana Wericha a ponořili se do scének V + W a písniček Jaroslava Ježka.

V podkroví nás čekalo divadlo.
Pamětníci 50.let – neherci – nám poutavě a místy dost dojemně zprostředkovali atmosféru  doby nástupu komunismu – příběh dcery „kulaka“ – jak se v jejich hospodářství, kde pomáhala jako holcička dojit krávy, začali objevovat muži v dlouhých černých pláštích a nakonec jim řekli, ze jim tam už nic nepatří a museli se nastěhovat do vlhkého malého bytu. Ve stejnou dobu jako prvňačka skládala báseň na oslavu zesnulého Klememta Gottwalda a recitovala ji u jeho domnělé rakve. Další žena byla dcerou přesvědčeného komunisty dostávala od tatínka bývalého právníka darem jeho výrobky – šroubky ze soustruhu, které teď v zájmu budování vlasti vyráběl. Tatinka jejich kamaráda zas jednou v neděli odvedli v poutech pánové v černém, protože jako bývalý poslanec pomáhal humanizovat odsun Němců ze Sudet. Vrátil se po několika letech domů jako stařík. Ale nezlomili ho. Zůstal věrný Pravdě, které jeho syn tolik věřil, že jediná je správnou vlastností hrdiny a díky tátovi i jeho víra zůstala nezlomená….

Děti byly celou dobu pozorné a dostaly za úkol zeptat se na dobu 50. let prarodičů.
Venku jsme ještě o nástupu komunismu povídali pod platanem.

Udělali jsme si procházku po Malé Straně – u Čertovky jsme pobyli u domu, kde žil Jiří Trnka, prohlídli si Lennonovu zeď a řekli si o Beatles a o letech šedesátých.
Za zdí jsme pozdravili snad nejstarší strom v Praze – starý platan, kterému je podle různych zdrojů a legend 500-1000 let a ještě jsme stihli poslední citrónky a fíky před kostelem Panny Marie pod řetězem.

Po celkem sytém polívkovém obědě v Anantě jsme vděčně přistáli u Čajových a ladili jsme tam scenář k Vánoční koledě adiky tomu se k představeni připojil i Vojta 🙂
Děkujeme za přijetí

Napsat komentář