ŠKOLA – Čtvrteční výzkum a tvoření, prosinec 2019 – březen 2020

12.3.

Navzdory plánům jsme po parlamentu začali vyráběním, ale přizpůsobili jsme se situaci a vyrobili si vlastní dezinfekční ubrousky. Děti si je nemohly vzít domů, protože hlavní složkou je líh a ten se jako známo snadno odpařuje. Určitě budou mít šanci je v následujících dnech použít. K Janskému a testování vlastních sil se vrátíme příště.

27.2.

I dnes k nám zavítal Michal, aby se podíval, jak dopadly domácí úkoly a bylo to vskutku zajímavé. Každý se úkolu zhostil po svém. Odvážný a samostatný přednes výsledků zvládl Tim a Mia. U Jendy jsme zaznamenali povolání kotlář, u kterého jsme se nedokázali rozhodnout, co přesně bylo náplní práce. Zdenda měl práci pečlivě připravenou z domova a ještě nakonec přidal vyprávění o pradědovi Jiřím Bretovi, který byl významný rentgenolog a chirurg. Noe neměl zaznamenaná povolání ani země, což by mohlo být velmi zajímavé.

Děkujeme, že jste tomu věnovali čas. Jak trefně poznamenal Michal, kolik jste tomu dali času, tolik vám to mohlo přinést poznání a příběhů (ty jsou ve skutečnosti cennější než data).

Složky s rodovými údaji děti ještě doplnily o vlastní erbovní štít a prvňáci si pak dodělali svíčky.

Po oddělení češtinářů jsme se koukli rychle do mapy, odkud jednotlivé rodiny pochází. Potom jsme se vrhli na tvoření ruliček z papíru, které původně měly být základem k výrobě košíku, ale děti mě přesvědčily velmi razantně, že nechtějí společnou akci a chtějí si je odnést domů jako jednorázová brčka. Každopádně je to neuvěřitelně pohltilo a společně kroutily a motaly.

20.2.

Dnes výjimečně zastoupil mou drahou kolegyni Jindru Michal Šrubař – odborník na genealogii a rovněž tatínek Bereniky a Žofky. Připravil úvod do této vědy a také spousty materiálů pro vytvoření domácího úkolu. Dětí zrovna nebylo hodně a musím říct, že byly celkem zvědavé a pak i celkem obstojně a s chutí pracovaly. Michal rovněž zařadil několik interaktivních prvků. Po obědě když mladší děti odešly na ČJ, tak ti větší dostaly vskutku těžký úkol – luštění textu v kurentu – což je německá obdoba novogotického kurzívního písma používaného od 16. století až téměř do poloviny 20. století a proto je nezbytné pro všechny, kteří se starými rodokmeny či zápisy zabývají tento způsob písma přečíst. I přes lehkou a pochopitelnou frustraci to ve dvojicích zvládly. Těšíme se příští týden na Vaše rodové linie a zajímavosti. 🙂 Míša F.

13.2.

Dopoledne byl parlament, na kterém děti pracovaly klidně a soustředěně. Vnímám, že i děti jsou cyklické a dnes byly vnímavé a rozjímající. Kolem oběda si užívaly řádění venku a po obědě jsme se dověděli další příběhy. Start rakety se ani tentokrát nezdařil, asi nedostatek paliva. Po rozdělení si starší děti vyrobily slíbené svíčky.

6.2.

POZOR, objevila se netěsnost v palivové nádrži. Start raket USA vs. Rusko stále 0:0. Příští týden zkusím vyladit technické nedostatky a uděláme další pokus.

Tenčí se nám řady a v Řevnicích se nás sešlo jen 11! Doufám, že s nachlazeními brzy zatočíte.

Cesta do jurty byla přímá, abychom dohnali zápisky v denících. To děti příliš nebaví, ale později při výrobě podpalovačů se málem zapomněly nasvačit. Asociace od horkého vosku vedly k dotazům na první pomoc až k vlastním zkušenostem s popáleninami. Díky dostatečnému množství vosku jsme se domluvili, že příště si vyrobí svíčku.

Po obědě jsme se sešli i se zvědavými školkáčky na odpal rakety, ale první vzlet se nezdařil. Vrátili jsme se tedy do jurty a ukázali si několik dalších pokusů se svíčkou. S Tigrou a Beátkou jsme si vysvětlili pojmy atmosféra, vzduch a kyslík. Noe, Tim a Aňule si mezitím hráli na miminka (jako téměř celý tento den).

30.1.

Dneska jsme byli ohromně produktivní. Protože v neděli bude masopust, den byl inspirovaný tancem a mečováním. Cestou do zázemí jsme si dali malou taneční rozcvičku – valčíkový a polkový krok. Potom jsme vyrazili lesem, abychom mohli nalézt správně dlouhý klacek na kord. Také jsme si řekli, co nás čeká v dalším pololetí, co je časová osa a při zkoušce tvoření živé osy, jsme zjistili, že ne každé dítě zná své datum narození.

V jurtě jsme po přestávce pokračovali příběhy. Nejprve jsem četla příběh Ch. Garrigue Masarykové, pak jsme se podívali na knihu o V.Kouklíkovi a po té přišla na řadu Frida Kahlo v podání Žofky Reichové. Byl to výborně zvolený příběh, který upoutal pozornost dětí především díky donesenému knižnímu ilustrovanému životopisu. Ten jsme poctivě prolistovali. Další, kdo se o příběh podělil, byla Tigra. I ona měla příběh dobře zpracovaný.

Zbytek „nečeštinářů“ se věnoval výrobě kordů. Fotky najdete ve fotogalerii. Pravidla boje a případný souboj se asi odehraje příští týden, stejně jako odpal raket.

Těsně před odchodem nás potkala drobná mrzutost. Jenda, Matouš a Žofka se nám bez dovolení vzdálili do týpí a přiložili do ohně.

16.1.

Příběh, kterým byla první polovina dne inspirována, se odehrál r.1970 v Peru. Naše vysokohorská expedice společnými silami zdolala několik překážek a ukázalo se, že máme výborně spolupracující děti a také přirozené vůdce. Při překonávání ledové průrvy to byl v jedné skupině Tim. Když skupinu postihla sněžná slepota, tak ji do bezpečí dovedl Matouš. Některé oslepené děti se vydali na cestu s bezmeznou důvěrou (Róza a Tigra).

Na základě minulých příběhů o vesmírných cestách se děti rozdělily na dva tábory – ruský a americký a začaly zdobit své budoucí rakety. Příště budeme pokračovat a snad je i vypustíme na oběžnou dráhu 🙂

Novým představeným hrdinou byl Václav Kouklík, který měl pohnutý osud. Bojoval v obou světových válkách a za komunismu byl vězněn. Snad nám příště děti připraví další inspirující příběhy z historie, abych měla kde čerpat nápady na další tvoření a pokusy.

9.1.

Po zimních prázdninách jsme se sešli na nádraží i s expediční skupinkou. Byl parlament a navíc nás čekal společný program i odpoledne. Hlavním bodem byly sladkosti a já pevně doufám, že jsme ho probrali v maximálním možném rozsahu a tím je to konečně vyřešeno.

Po obědě jsme si udělali rychlou novoroční magnetku. Potom dostaly slovo děti a jejich hrdinové. První se před obecenstvo úspěšně vydal Matouš a krátce pohovořil o N.Armstrongovi, poté Mia o J.Gagarinovi a nakonec děkuji Olíkovi za českého hrdinu M.Velíška. Tím jsem krásně mohla navázat na naše hrdiny a povyprávět příběh z Krkonoš krátce před první světovou válkou.

Ostatní dostanou šanci po návratu z hor. Na příště mi stačí jen jméno hrdiny, abych mohla tématem tvoření navázat na příběh.

Neměla bych vynechat zmínku o tvorbě lyžaře. Bohužel z nedostatku času vám doma asi přistály bezruké exempláře bez čepic. Dokážete-li uchovat a příští čtvrtek donést, můžeme je dodělat.

19.12.

Zvláštní den. Poslední setkání některých školáků a průvodců před prázdninami a hlavně naše Besídka! Od rána jsme se připravovali. Děti věděly, co vše potřebujeme stihnout a úkoly plnily podle svého uvážení. Každý udělal ozdobu z drátku a korálků na prodej, a pak se psaly cenovky, balila mýdla, připravovaly rekvizity a kostýmy. Dopoledne uteklo velmi rychle a po slavnostním obědě jsme sbalili kárku a vyrazili dolů. Ani jsme nemrkli, zopakovali několik dialogů, připravili stánek, prošli se na nádraží a už se otevřela „brána“ pro příchozí.

Besídka byla vydařená, užili si ji všichni zúčastnění. Aspoň v to věřím. Osobně děkuji za tu vřelou chvíli mezi vámi a vašimi dětmi. Přeji krásné zimní dny a těším se v lednu naviděnou,

Jindra

12.12.

Asi síla úplňku, nebo co to bylo, vaše děti přímo nadupalo energií. Byly hodně živé, tak jsme cestou popobíhali a první velkou přestávku řádili u dřevěných klouzaček.

Přiznávám svou ranní roztržitost a zapomenuté drátky, takže slíbený výběr aktivity se nezdařil. Druhý zádrhel nastal u šicího stroje. Museli jsme se tedy popasovat s přemírou energie, nenaplněným plánováním a aktivitou, která vyžadovala trpělivost a jemnou motoriku. Nakonec, k mé radosti, vznikly alespoň tři kulíšky. Jsou vyfocené, tak mrkněte.

Odpoledne jsme se staršími „nečeštináři“ došli na poštu poslat dopisy a nakonec se asi na dvacet minut zastavili na hřišti.

5.12.

Opravdu nám začíná zima. Cestou od vlaku jsme si povídali o tom, jak bylo šlechetné, že Eliška a Jenda vstali dřív, aby nám zatopili. Aňulka utrousila i nějakou tu slzu, jaká ji byla zima na ruce.

Parlament dnes vypadal malinko jinak. Dali jsme si kolečko, abychom měli šanci ventilovat naše problémy, a pak jsme se rozdělili do 4 skupin a pracovali jsme s tématem chování. Práce v menším kolektivu jsou cenné a mají většinou výborné výstupy. (podrobnosti budou zveřejněny v zápise)

Jak jsem slíbila, vytáhli jsme šicí stroj a každé dítko s lehkou pomocí ušilo látkový sáček. Byla jsem zájmem o šicí stroj potěšená, tak se k němu ještě vrátíme. Výsledky budou k zakoupení na besídce 😉