Listí padá na ŠKOLKU, 2019
Veverky 29.11.
V oblačném listopadovém ránu se nám sešla silná partička. Na kruhu ještě chyběla Zoška, které v Praze ujel vlak. Ukrátili jsme si čekání anglickými písničkami a zjistili jsme, že je mezi námi po anglicku třeba Maddie, Peter, Simon, Sophie, John či Joseph.
Zopakovali jsme si If you‚re happy a zazpívali novou:
Hello, what‚s your name? What‚s you name, I wonder.
I am ….. Lightning and thunder! na známý nápěv písničky „Jak se jmenuješ, my se na to ptáme.“
Pak už nás doběhly Zoška s maminkou a mohlo se vykročit. Prokličkovali jsme hladce staveništěm, zakorzovali u tobogánu a prošli přes náměstí až ke škole. Tam jsme se občerstvili a zahráli si krátce na rybky a rybáře. Dobrá polovina Veverek se předtím stihla prolézt ve větvích.
Začalo poprchávat, o to svižněji jsme se vydali k lesu. U malé rokle jsme se utábořili, nasvačili a rozjeli své lesní projekty. Někoho oslovily svahy rokliny a hnízdo nad ní, někdo sbíral klacky, hodně se lezlo na statný buk, co má větve dostatečně nízko. Petřík si na něj uvázel lano a hezky si ve výšce hověl. Byla radost děti sledovat, jak se propojují.
Když jsme se dostatečně vyřádili venku, nejkratší cestou přes rokli jsme zamířili do zázemí. V týpí si všichni zazpívali s chrastítky pěkně od podlahy, Milan mezitím rozdělal oheň a vybalil speciální udělátka – kroužky na bambule. Kdo měl, vytáhl si z batůžku svoje klubíčko a pustil se do motání bambulí neboli pompoms. Vlny a vlnky jsme si různě půjčovali a vyměňovali, aby se dostalo na každého, kdo měl chuť motat. S vlnou jsme pak pokračovali i po obědě, který pro nás uvařila Kashiho maminka.
Motali jsme o stošest a troufli si i na krásné dvou či tříbarevné bambule. Pak rychle svázat poslední bambulku, nahodit ruksaky a vydat se na nádraží. Tam tentokrát čekalo i dost pražských rodičů, aby s námi všemi na slavnosti přivítali začátek Adventu a možná se potkali s Andělem… Lucie M.
Pondělní skupinka Orlů má trošku smůlu, že jsme oba se Španďou ve školce také v úterý a nevím jak Španďa, ale já po večeři obvykle nějak tak odpadnu. A jsem schopná tak akorát připravit vše potřebné na další školkový den, ale sednout k pc a napsat, jak jsme se měli s pondělními dětmi, obvykle už nezvládnu, tak se to pokusím dnes napravit.
Ráno se nás schází v kruhu 11, z toho jedna úplně nová členka skupinky, šestiletá Rebeka, která dnem propluje úplně hladce i díky Stelince, se kterou se znají. Rebeka i Stela, jsou holčičky do nepohody, pěkně se propojily se stávajícími dětmi, na všem se dokáží domluvit, říci co chtějí, nechtějí. Takovým výrazně propojujícícím člověkem je Adélka a s ní se moc pěkně kamarádí také Julinka.
Dnes jsme se rozhodli pro cestu kolem školy, celkem hladce mineme i hřiště a konečně se uvolníme v lese. Cestou jsme našli zimní houby – Penízovku sametonohou a Čirůvku fialovou. Děti jsou zvědavé, rády by si každý alespoň jednu odnesl domů, nebo alespoň ochutnal – kouněte na fotky
https://photos.google.com/
Další výrazný nález je hromádka peří, po chvilce hádání trefí Anežka, že je to Sojka a Španďa nám vzápětí vysvětlí, co se asi stalo, že Sojku napadl některý z Jestřábů, kteří nedaleko hnízdí. Děti dostanou každý po jednom peříčku s modrými zrcátky a suneme se dál do kopce. Bertík je stále v čele průvodu. Betynku a Honzíka naopak držím za ruce, tihle dva se drží stále trochu zpátky, ale evidentně se ve školce baví a Honzík je pak v zázemí pěkně sám za sebe. Třeba nekompromisně prohlásil, že dnešní oběd nebude jíst (štouchané brambory s omáčkou z červené čočky) a také si zcela sám řeší toaletu.
Dnes jsme vybrali jako svačinkové místo rokli pod studánkou, ale v otevřenější části a u ohýnku nám to tam moc sluší 🙂 Šimík se dá do party s holkama. Bertík nejprve nanosil dřevo a opekl si sváču, ale pak už mu byla bez parťáka Šími dlouhá chvíle a začal pošťuchovat větší holčičky Jasmínku, Anežku a Vali a ty si to samozřejmě nenechaly líbit…..
Skoro všechny děti se přidávají na dramatizaci rýmované pohádky o velké řepě. Dokonce si dáváme repete, aby si „představení“ užil i Španďa. A i ty 2 opakování byli málo, všichni by se rádi vystřídali ve všech rolích, tak zase příště.
Z rokle, kam se určitě zase vrátíme, abychom ji více prozkoumali a využili její imaginativnosti, odcházíme po 12hodině a tak akorát, abychom v zázemí odložili batohy do teepee, umyly si ruce a vrhli na oběd.
Po kterém ohýnkujeme v teepee, hrajeme si na písku a malujeme na lusky dřezovce, která se dají použít, jako chřestidla.
V závěrečném kolečku děti hodnotí co prožili, co si pamatují, je zajímavé slyšet, co pro ně bylo důležité, čemu dávají přednost. Petra
V úterý 19.11. je pro předškoláky letošní první příležitost prozkumávat pohyb ve městě a dozvídat se nové věci odjinud než z lesa.
Ráno máme sraz s pražskými dětmi a těmi co přijíždí od Řevnic s Wáclavem na nádraží v hale u piána, docela nám ta naše uvítací písnička s náhodným klavírostou ladí. Zklamaní jsme jen z toho, že se nás sešlo jen 12. Někteří rodiče si nepřečetli změnu programu a ostatní děti byli omluvené, tak snad příště v plném počtu!
Ještě na nádraží si s dětmi zvědomujeme pravidla bezpečného pohybu ve městě a představjeme náš plán.Tramvaj nám jede za chvilku a v té se děti chovají tak pěkně, že to budí u spolucestujících pozornost a děti sklízí pochvalu. Když dojedeme na Letnou zrovna vykoukne sluníčko, tak si vyzvedáme Miládku a jdeme na svačinku k Letenskému zámečku, máme to tedy pěkně s vyhlídkou a sluníčkovým zahřátím. Děti se pěkně vyřádili při hře na honičku a vyběhaní se vydáváme do muzea.
Domluvili jsme se, že tentokrát začneme v expozici „Gastronomie“, kterou jsme vloni nestihli a bylo nám to moc líto a uvidíme, jak na tom budeme s časem, že určitě, ale určitě musíme stihnout expozici „Jede traktor“.
Děti si myslím celé patro moc užili, poznávání podle vůně i hmatu, nakupování českých potravin, komix o tom, jak se k nám jídlo dostane, prosklenou kuchyň, ve které připravoval český národní kuchyřský tým raut, ale nejvíc a nejdéle asi virtuální přípravu jídel. Paní kustodky z dětí byly unešené, že po sobě uklízí co v expozici využili a nechají se zaujmout.
Po hodině a půl jsme usoudili, že je čas jít „na traktory“. Koukněte na videa, to se nedá popsat, vydrželi jsme tam další hodinu a nemohli děti přesvědčit, že už je čas jít. Připadalo jim, že jsme v muzeu byli moc krátce. To byla jediná chvilka, kdy bylo náročné se s unavenými a hladovými dětmi domluvit a v klidu odejít.
Ale to děti ještě netušili, že nás čeká dobroučký oběd od Katky Videnové a že si u nich doma budou moci pohrát s hračkami, nakonec tuhle část dne, některé děti hodnotili, jako nejlepší 🙂
Po příjemné hodince v domácí péči se přesouváme na hriště ve Stromovce, kde si Jindra vyzvedává děti, které jdou plavat. Ostatní si mohou ještě chvíli pohrát, ale pak už je třeba se spustit parkem k tramvajím a dojet k metru a zpět na nádraží, aby mohly mmopražské děti včas odjet. S několika ještě zajdeme na chvilku na hriště, ale po 16 hodině si mohu spokojene říct, že jsme si to moc pěkně užili. Petra Kas.
Na chvilku se zastavujeme i u tobogánu, klouzačky u nových domů. Petřík, Bohdánek, Madlenka a Šárka jezdí jednu jízdu za druhou. Mára se Žofkou zase zjistili, že se dá parádně „snowbordovat“ na lehce namrzlé dlažbě. Róza by zase jela na skluzavce jen se mnou, tak snad se brzy odváží i sama. Amálka je spokojená, občas potřebuje trošku podpořit, ale vše bezvadně zvládá, asi i proto, že o ní Róza dnes trochu pečuje.
Šárka s Míládkou jedou své hry a nezastaví je nic a nikdo. Po příchodu do zázemí se okamžitě vysvléknou z bund a jejich obléknutí jim připomínám mnohokrát a stačí zajít „za roh“ a holky bundy shodí.
Pippa si tak pluje a přidá se tam, kde ji něco zajímá, na „picí zastávce“ u ZŠ vymyslí, že jsme už dlouho nehráli na „rybičky a rybáře“ a několika dětem přijde zahřátí vhod. Pippa si v teepee, konečně vytáhne nůž a ořezává klacek a dovolí to i Jasmínce, která nůž ztratila. Kvido se dnes rád pere, ale Petřík na to slyší a tak se kluci tak férově pošťuchují a zkoušejí své síly.
Zoe je sice trochu stranou, ale velmi dobře pozoruje a Zosia si tak nově pěkně říká, co potřebuje a maluje obrázky, že je radost pohledět.
Hodně jsme zpívali a tvořili. Děti si domů odnesly obrázky z minule a dnešní ježky malované vidličkou. Petra Kasová
Sokolíci 6.11.
Poprvé v letošním výletnickém roce jsme využili autobusové přiblížení ze Smíchova na strakonickou silnici. Z různých zastávek se nabízí řada výletů s nepříliš velkým stoupáním na malý brdský hřeben a následné klesání k Berounce. My jsme zvolili jako výchozí bod Líšnici, odkud jsme vyrazili směr černolické skály. Ještě poblíž silnice jsme si vyprávěli o stopování a zejména Kvído a Žofka Š. věděli od svých rodičů, co to vlastně bylo. Pak už nás cestou vodili staří sokolíci, hlavně Mára a Žofka, a taky Olík si na křižovatkách lesních věděli vždycky rady, což nám s Míšou dělá vždycky velkou radost. V jednom místě u všenorského potůčku jsme objevili dosud námi neprobádanou pěšinku, která nás vyvedla mezi nádhernou doubravu na skalách s nádhernými výhledy na oblast Černolic. Potkávali jsme spoustu bedel, už trochu oschlých, a taky velkého červavého hřiba. Pod černolické skály nás přivedla polňačka se spoustou výtečných šípků a z pravé strany ohraničená ohradou s koníky. Na samotné skále se děti rozprchly a samostatně horolezčily, pohled na ně zdola byl nádherný. Z druhé strany jsme je pak vzali po pěticích na opravdový horolezecký výšlap, pro mnohé hodně silný moment. Občas na nás vykoukl vysílač na Cukráku, oběd jsme dali před nástupem na ilegal cyklo sjezdovou trať, kterou jen sejít pěšky je fuška. Bylo to ale hodně rychlé, takže jsme měli ještě trochu času na lesním hřišti nad Všenory. Cestou na nádraží jsme ještě potkali mrtvého mloka, což mě dost v těchto místech překvapilo. Petr Vohryzka
