ŠKOLA EXPEDIČNÍ ČTVRTKY září, říjen, listopad 2019

12.9.2019

Dnes nás všechny čeká přespávačka, takže ráno házíme spacáky a karimatky Káče do auta a s větší lehkostí vyrážíme směr brdské lesy. Plánovaná fabiánova stezka nám nakonec nekápla do noty, tak volíme cestu „po modré“ a pomalu stoupáme k dnešní první zastávce, kde si v mechových polštářcích a šiškových záplavách dopřáváme šifrovačku. Děti luští mřížku, text pozpátku i obpísmenko a pak si užívají šiškové bitvy a všemožných terénních výzev lákajících k přeskakování, honění či tvoření.

Stoupáme dál a najednou je tu čas oběda. Letošní první piknik je velkolepý, dopřáváme si každý dle svých preferencí a všichni jsme spokojení, jen palačinek by se samozřejmě snědlo i více, byly báječné! Dali jsme si je na Rozárčinu počest a zazpívali jí k tomu „hodně štěstí zdraví“ a popřáli jsme i Marušce a Mie k svátku.

Pak se stavíme do kruhu zády k sobě a s kreslicí potřebou a čtvrtkou v ruce vyrážíme pozorovat přírodu. Po minutě nás zastaví píšťalka, abychom každý v nejbližším okolí sledovali život v lese a případně z něj něco zachytili na poskytnutý papír. Při povídání v následném kolečku se ukazuje, že dvacet minut, které jsme si na to dali, je pro většinu krátký čas, málokdo se nudil a dokázali bychom se kochat, rozjímat a tvořit mnohem déle – někdy zopakujeme!

Z další volné hry v lese a stavění domečku z klacků nás pak pomalu odlákává Ondřej s jeho výzvou: skokem snožmo z místa. Nejdříve skáče pár nadšenců, ale brzy se přidávají skoro všichni a lámeme rekordy, největší lamačkou se ukázala být Rózi, ač předtím urputně trvala na tom, že s námi sportovat nebude. Inu, vyplatí se odvážně vstoupit do neznámých vod!

Díky tomu, že všichni přespávají, jsme si mohli dnešek o pár desítek minut prodloužit, ale už je stejně čas na cestu do zázemí. Jak to šlo nahoru pomaleji, tak dolů už se skutálíme raz dva a o tom, co následovalo, třeba zase někdo jiný, mne nakonec odvelely rodičovské povinnosti.

5.9.2019

Expediční skupinu letos tvoří silná parta druháků a starších, půl napůl děti z loňska a noví expedičníci. Nové je i to, že nás letos naprostá většina jezdí z Prahy, čekají nás tedy intenzivní společné chvilky cestování. Tak jsme si hned zavčasu ujasnili, že ve vlaku budeme sedět co nejvíc pohromadě, ideálně zůstaneme po celou dobu na svém místě a tu hromadu energie, která by z nás chtěla tryskat ven všemi směry ovládneme a uvolníme až na místech pro to vhodnějších. Dnes hlásím, že splněno.

Hned na nádraží jsme se přivítali kruhem z palců „raz -dva – tři- ahoj!“ a vysvětlili si první záměr dnešního dne: rozdělit se do dvou družin, které budeme tu a tam využívat. Nebylo to ale jenom tak. Bylo potřeba, aby družiny byly v mnoha ohledech vyrovnané. A aby s výsledkem byli všichni spokojeni. Došli jsme na staré svačinkové místo a tam to začalo: nastavila jsem odpočítávání na dvacet minut a nechali jsme kluky a holky svému osudu.

Byla to z odstupu náramná podívaná. Na počátku legrácky, štengrování a silné emoce, pak to najednou zavřelo a získalo nový tvar vyjednávání a ohledů na názor všech, a pak to ještě jednou zabublalo a minutu před koncem před námi stály dvě družiny, které, jak ukázala následná reflexe, byly nejen od prvního i druhého pohledu vyrovnané, ale navíc byli všichni zúčastnění s výsledkem spokojeni. Klobouk dolů, byl to úkol, nad kterým by se zapotila i parta dospěláků a naši (vaši) školáci si s ním skvěle poradili. Pokud si dobře pamatuju (spěchali jsme pak na parlament a dnes ještě s družinami nepracovali, tak snad to mé oko dobře pochytilo), tak jednu družinu tvoří Žofka, Julča, Beri, Nathan, Mia, Jura, Marcel a Hugo a druhou Tonda, Vojta, Tammi, Maruška, Rózi, Máťa, Vládík a Anežka. Ano, školáci při rozdělování mysleli i na Anežku a Vládíka, kteří nám dnes chyběli a těšíme se na ně za týden, mají tu své místo! Názvy družinek jistě brzy vzniknou, pochlubíme se.

Cestou do zázemí jsme narazili na téma odvodňování lesů (ono si toho na této nově vyrovnané a kanálky precizně opatřené části fabiánovy stezky nešlo nevšimnout) a tak jsme zapálili první společnou jiskřičku chuti nějak té přírodě pomoci, což je motor, který jak se později ukáže, bude možná pro naši expediční skupinu dost typický.

Parlament byl dneska hlavně o seznámení všech nováčků s pravidly, ke kterým pak děti vytvářely piktogramy, aby se nám všem dobře pamatovala. Pro některé z nás nebylo snadné udržet tento záměr a tak se nám tam opět chtěla zasévat témata typu zkřížené ruce, sladkosti a dýňová polévka, ale moudré vedení Lucky a Gábiny nám vždy připomnělo, že všechny tyhle důležité věci necháme na příště, kdy na ně bude prostor. Parlamenty dětí budou probíhat každý první čtvrtek v měsíci hned ráno po příjezdu do Řevnic, kdy je ve škole nejvíce školáků.

O přestávce a po obědě zbyla chvilka na fotbálek či proběhnutí v lese a pak už jsme se vydali na zpevněnou cestu ke studánce. Zde jsem s dětmi prošla „dotazníček“ čemu se chtějí věnovat a v čem se rozvíjet v tomto školním roce a každý si u toho vybarvoval smajlíky podle toho, zda je téma zaujalo málo, středně a nebo maximálně. Cílem je vytvořit každému ze školáků prostor pro individuální rozvoj a mít nějaký nástroj, díky kterému můžeme sledovat, zda se tento prostor naplňuje. Pak jsem si kluky a holky brala jednoho po druhém, prošla s nimi jejich odpovědi, dotázala se, které jsou ty top věci, které mají zájem rozvíjet, udělala si kopii pro průvodcovské potřeby a nalepili jsme dotazník do expedičních deníků. Ondřej zatím s ostatními odměřil na cestě trasu padesáti metrů a se stopkami v ruce jim měřil čas v běhu na tuto vzdálenost. Předem jsme totiž odhadli a v dotazníčcích se jasně potvrdilo, že velkým cílem této skupiny bude zlepšovat svou fyzickou zdatnost. Tak uvidíme, jak se v průběhu roku bude nejen ta padesátka zlepšovat. Máme v plánu ten rozvoj pojmout celostně, takže brzy dojde i na jiné než sportovní zaměření.

Pokud bych měla výsledky z dotazníčků nějak shrnout, tak největší nadšení a odhodlání vyvolala napříč skupinou témata šifrování, ochrana přírody, sport a rukodělné činnosti. Žasnu nad tím, jak celistvý rozvoj osobnosti to pokrývá: něco k nakrmení hlavy, něco k nakrmení ducha, porce pro celé tělo a další pro práci rukama a rozvoj tvořivosti. To vše v kabátku „výprav za dobrodružstvím“ a prozkoumávání našich talentů a darů. Naprosto to předčilo má očekávání a nemůžu se dočkat dalšího společného čtvrtku. Šifrovat začneme možná už ve vlaku 😉

 

Napsat komentář