ŠKOLA STŘEDY září, říjen, listopad 2019

Středa 11.9.
Dnes jsme se trochu zorientovavali v čase a prostoru- řekli jsme si, které dny kdo chodí do školy, a později, kde kdo z nás bydlí- každý na své adrese na planetě Zemi ve vesmiru.
Mnozí znají svou přesnou adresu, což je moc fajn!
S půlkou dětí, ktere šly pomaleji jsme cestou potkali symbolické pomníčky – plechové cedulky připomínající smutný  osud členů židovské rodiny Bolových. Dnes u každého z nich byl malý kamínek….
V potůčku bylo oproti minulému týdnu trochu vody. Došli jsme k dvouklouzačce a tam dali pauzu na pití. O kousek dál jsme po úvodním kroužku a svačince trénovali postřeh, paměť, bdělost a ostrovtip s intuitivnímu hrami – několik míčků šlo z ruky do ruky, s pohledem upřeným do očí, různýmy směry, pak v pohybu – byla to velká legrace a zároveň jsme zjistili, že je třeba dávat pozor jak na sebe tak na ostatní.
Pak ještě bez míčků jsme házeli a chytali kratka slova a zároveň reagovali na sousedy v kruhu – kdyz vedle tebe někdo chyti slovo- zvedneš ruce a řekneš dž!- ten zprava i ten zleva. Po chvíli už nám to slušně šlo a tak jsme hráli i na vypadávání – kdo se splete, vypadává – museli jsme hrat asi 10 kol 🙂
Cestou dál do zázemí lesem jsme se zas trochu rozvolnili a s těmi, co byli vzadu jsme si dali malé bylinkové hledání na malinkém pětimetrovém plácku a bylo s podivem, že skutečně každý tam 5 léčivek našel a ani nebyly všechny stejné – jitrocel, malinik, jahodnik, zlatobýl, ořešák, ostružiník i meduňka  se nám ukázaly a řekli jsme si k čemu jsou dobré.
V zázemí jsme si založili desky- každý se podepsal a nadepsal je i svou adresou, nakreslili jsme si svůj domov na Zemi
Přemýšleli jsme pak v kolečku nad tím, co můžeme pro nás společný domov- Zemi udělat a jaké vlastnosti k tomu jsou fajn. Noe nám pověděl o pěti taoistických ctnostech a k nim jsme přidávali další  – cilevědomost, pravdivost, pokora, víra, soucit, láska, respekt – a zkoušeli jsme to pochopit na různých příkladech.
Byl čas oběda a po něm a po pauze za mnou prišlo několik dětí, že chtějí španělštinu – Rozárka, Maruška, Noe, Matoušek-ktery zjistil, že se španělština podobá italštině, Tammík, a překvapivě i Marcel. Zopakovali jsme si pár slovíček, učili jsme se písničku „Abuelito tamborcito“ a nakonec jsme hráli na stopaře a trénovali
¿A donde vás? – kam jedeš/jdeš?
¿A donde van? – kam jedou? (Jedete?)
Voy a ……Madrid, Barcelona, Israel, Paris…- jedu do…..
Vamos a – jedeme do
Voy contigo – jdu/jedu s tebou
Vamos config – jdeme/jedeme s tebou
¡Vámonos! – pojeďme!
Všechno si po vtipných scénkách  pečlivě zapsali z tabule
(Řekla jsem dětem, že je budu učit nejjednodušší formu, která se používá na Kanárech a v Mexiku:
 ty – se používá při tykání
oni – se používá při vykání i při mluvení k více lidem, kterým tykáme.)
Ondra mezitím s druhou půlku dětí cvičil další bojovnické dovednosti, ke kterým se vrátíme příště.
Taky budeme dělat masáže s šátkem- prosím at si vezmou děti dlouhé šátky- například pashmina nebo sárong.
Těšíme se příští týden
Káča i za Ondru

středa 4.9.
Ondřej Nesměrák, Petra Brandalíková – za Katku Kotkovou

Sešlo se nás 12 z toho 3 prvňáčci Šimon, Kašpar a Linda úplně poprvé ve škole. Bylo krásně a tak jsme zůstali celé dopoledne – 1.a 2. blok venku.
1. blok – Přišli jsme na malé dřevěné hřiště u potůčku, kde jsme si připomněli jména a hráli seznamovací hry na pozornost s házením míčku a oblíbenou hru na upíra. Po svačině jsme si připoměli pravidla a začali jsme mluvit o ctnostech a bytí ve svém středu.
2. blok – seřazovací hry podle věku, podle velikosti, kde se děti samy musí dohodnout jak postupovat. A na víc docela fyzickou hru na mrazíka. Dopoledne jsme ukončili “ kruhem slávy” – který byl docela zábavný, ale ne pro všechny uplně příjemný. Jeden totiž stojí uprostřed a musí snést ovace od ostatních, kteří mu pár sekund bujaře aplaudují 🙂

Po obědě ve 3. bloku jsme z provázku mezi sebou vytvořili sít a tím jsme zjistili spoustu zajímavých věcí – např.to, že jsme všichni se všemi neustále propojeni ( I když tam provázek není )že se ovlivnujeme navzájem a všichni máme v síti své místo. U rozplétání Kašpar prohlásil krásnou větu – Provázek nás sám učí jak se chovat, kudy jít – a to se všem moc líbilo. Naše vztahy nás učí.
Poslední hra byla o práci s chybou, kdy jsme posílali signály po kruhu a když jej někdo spletl zajásal a na oslavu objehl radostně kolečko a jeho “chyba” byla přijata do hry jako další, nový signál.

Na závěr jsme si udělali reflexi v kruhu, která bude zařazena na závěr každé středy.

Petra

Napsat komentář