Duben ve školce, 2019

Vlčata – 29.4.2019
Ohledně psaní do kroniky mám resty, které se snažím vykompenzovat alespoň pravidelným dodáváním fotek, které, jak věřím, dokáží přiblížit atmosféru daného dne. Ale dnešní školkový den byl natolik jiný, že se přiměju a usedám mezi sušící se věci z promočeného batohu k pc.
Dnes jsme totiž vyrazili na „Bubáčkův desetiboj“ do spřátelené školky v Bubovicích. Už před časem, když začali teplé dny, jsme se s Wáclavem shodli, že naše malá Vlčátka, od září už hodně povyrostla a že by bylo moc príma zkusit něco nového a pozvánka na vyzkoušení různých sportovních disciplín, přišla jako na zavolanou. Vlastně se nám zdála úplně ideální.
Bohužel čd ideální nejsou, a ranní vlak nabral značné zpoždění, navíc za okny vytrvale pršelo, ne moc, ale přeci. Po těch horkých dnech požehnání, pro naši situaci, komplikace. Nakonec se rozhodujeme, že bus nemá cenu dohánět, že se s dětmi projdeme po prošlapaných trasách. Voláme do Bubáčka, jsou zklamaní, ale chápou, že není možné, aby jsme přijeli. V zápětí nám volá jedna z Řevnických maminek, že bus ještě nejel, takže nakonec na náměstí pelášíme i s putovní skupinkou, která na desetiboj také míří. Je nás tedy ze ZeMě 25 a 4 průvodci Desi, Španďa, Wáclav a já. Děti se dobře znají, misí a propojují.
Třicetiminutová cesta nám ubýhá vesele, děti se těší na neznámé. Bohužel po vystoupení z busu prší zase o něco víc a na setkání už jdeme v pláštěnkách a kapucích. Jen Julinka, která ráno tvrdošíjně doma trvala na sandálcích, je hodně rozmrzelá. Po krátkém přivítání od Bubáčků si s dětmi dáváme svačinu pod připravenou plachtou, Wáclav se Španďou ještě jednu přivazují, aby jsme se vešli všichni a vzápětí rozdělávají oheň přestože z mokrého dřeva, jsou brzy úspěšní a zmrzlík Lojzík a v nepohodě Zoška, a v chvilkové nepohodě Kvido a Róza se mohou jít ohřát. Další děti zkoušejí disciplíny, ale nakonec i je déšť zahání k teplu. Akorát Jonáše a Vincenta je třeba lapit, protože ti ve svém světe her ani ten déšt nevnímají.
Prší už docela dost, děti začínají být rozmrzelé, všechny menší děti a větší, které jsou špatně oblečené, bereme na návštěvu k Markétě Kotkové, která bydlí s Petrem Vohryzkou nedaleko a pozvala nás a před dalším deštěm zachránila. Velcí kluci Franta, Jenda, Oskar, Prokop, Jája, Johann, Bohdánek a malá Adélka zůstávají, balí věci, uklízí oheň.
Na návštěvě je nám báječně, Markéta roztopila kamna, kolem kterých jsme rozestavěli židle a na ně rozvěsili vše mokré a obložili botama. Některé děti jsou hodně vysvlečené, protože jim promoklo oblečení, ale holčičky objevují poklady v podobě Valinčiných korálků a kluci zase stavějí kostky a zkoušejí další hry, které našli. Zofka zdobí Šárku jako princeznu….a i ti, kteří byli v nepohodě si užívají. děti dnes moc nepili, všechny lahvičky jsu tedy na stole a pobízíme a pobízíme. A to už se přicházejí usušit i ostatní ze ZeMě a připravujeme oběd. Kuskus zůstal krásně teplý a obložený zeleninou chutná dobře i putovní skupinkce a my z Vlčat zase ochutnáváme jejich oběd.
Po skoro 2 hodinách začínáme hledat, dohledávat a oblékat alespoň částečně usušené věci. Vyvolávat: čí je to miska? a čí je to lžíce, ponožka, mikina, kalhoty…..
Ještě nás zastihne překvapený Petr a už se vydáváme na autobus, kde si pár dětí pospí a který nás opět doveze do Řevnic, kde si včekárně počkáme ještě na tradičně zpožděný vlak.
Děti hodnotí den jako hezký. Já jako náročný, ale důležitý pro zážitek zvládnutého nepohodlí. Petra

Volalavky  3. 4. 2019
Dnes byl vyjímečný den v mnoha ohledech.
Obě průvodkyně nemohly ten den průvodcovat, tak jsme Elišku s Kamilou, já s Bárou zastoupily.
Vlak měl velké zpozdění – stály jsme na hlaváku celou věčnost.
A hlavně přišly ten den tři zcela nové děti – Pepánek, Erik a Grétka!
Malou partičku mi pomohla vytáhnout nahoru školkačka Linda, která se hezky ujala menších dětí.
Cestou jsme si zpívali jarní písničky, obdivovali rozmanitá kvítka a pozorovali ploštice.
V zázemí už na nás čekala druhá parta a sluncem ozářená louka a společně jsme posvačili. Potom co se děti dostatečně zhouply „až na měsíc“, tak jsme šli na terasu tvořit. Zanedlouho jsme měli plný kurník rozmanitých slepiček, které dokonce zobaly semínka.
Po dalším houpání a pořádným umytím rukou jsme si začali připravovat pizzy. Každý svou dle svých choutek.
Byla to velká dobrota. Katce se podařilo skvostné těsto a koupila moc dobroučké ingredience včetně čerstvého ananasu. Mňam.
Někteří gurmáni si pizzu ozdobili čerstvým rozmarýnem.
A aby toho nebylo málo hned jak jsme dojedli a umyli své talířky, přijela Dita – maminka Jonáška Ptáčka s dortem. Jonáš slavil 5 let. Děti přivolaly lesního skřítka, který jim pověděl ten jeho příběh a podaroval jej krásným kamenem. Dort byl domácí – raw – a byl sněden v okamžení.
Znovu mytí mističek a už pomalounku dohledávání majitelů všech těch slupek oblečení co si přes den odložili po celém prostoru. Zavázání všech bundiček a posbírání slepiček. A už jen rozloučení dvou partiček a pak šup dolů s kopce se smíchem a legráckama.
Míša
školka – 1.duben 2019
Začínají nám příjemně teplé dny, takže se nás tentokrát sešlo všech 16. Z nádraží zamíříme koupit lano na zavěšení plánovaného boxovacího pytle. Děti si nákup velmi užívají a jsou potěšené, že mají pro dnešní hraní rovnou lana dvě. Z obchodu seběhneme do parku, kde někteří ani nevytahují sváču, aby mohli hned lano vyzkoušet na svahu. Bohužel nás od dalšího lezení přijde po chvíli odradit starší pán, svah prý eroduje a zničíme tak pracně uchycený břečťan. Přesouváme se tedy do lesa, na „naše tábořiště“.
I v lese už je příjemně teplo, většina dětí už je v tuto chvíli odstrojená. Někteří sjíždějí měnší klouzačku, nahoru lezou samozřejmě po laně :), Jiní testují prudší svah, hrají si n arodinu, nebo staví objekty z klacků.
Před dvanáctou už je čas zamířit do zázemí a namalovat Ráďovi narozeninovou knížku. Oslavu si všichni užívají. A myslím, že i celý den, byl moc pěkný, děti i dospěláci byly spokojení. Petra

Napsat komentář