Škola jaro 2019 čtvrteční expedice

21.3.2019

První jarní den – a tak nádherné počasí! Nejprve jsme vynesli Moranu a pak si udělali kroužek na louce u Berounky a Ondra nám přečetl o volání dálek z Nevrlého Výprav za dobrodružstvím. Děti po výzvě, že mají buď poslouchat a nebo jít kousek stranou a nerušit seděly ani nedutaly, příběh je zaujal, nejvíce část, kdy se milý Miloš na školní výpravě ztratil pozorováním srnek a mravenců a pak dostal strašně vynadáno, když ho po několika hodinách třída zase objevila. A tak jsme si zahráli hru, jak se děti ztratily a já je našla a vynadala jim a byla to milá legrace. Načež jsme se rozhodli, že si dokoupíme chleba a kus ovozelu pro ty, kteří neměli větší svačinu, a pak vyrazíme za tím voláním dálek.

Jura, Zoro a Beatka dostali stovku a pokyn, co za ní mají koupit, krásně si s tím poradili, a pak jsme vyrazili směr vyhlídka Hvíždinec. Tam, kde jsme na podzim začali hrát sudá-lichá, jsme si na hru znovu vzpomněli a opět nás nadchla a zpomalovala v postupu vzhůru, tak jsme ji po čase museli zanechat, abychom se lesní pěšinou i Marcelovou kamzičí cestičkou dostali v dobrém čase nahoru. Nádherný výhled, pohoda oběd, zápis do vrcholové knihy a vrcholové foto, někdo ve sněhulích, někdo bosky. Pak dolů do Dobřichovic kolem studánky Naděje, skupina krásně stmelená, putování nám rozjasňuje tváře, vhání dech do plic, propůjčuje do rukou klacíky i šišky. A kdo chtěl, mohl i sledovat, jak se s nadmořskou výškou mění okolní porosty tam a zase zpátky.

14.3.2019

Dnes jsme opět všichni čtvrteční pohromadě vyrazili, vybaveni cedníky a kladívky, do Dalejského údolí na zkameněliny. Z Velké Ohrady jsme pod vedením zkušeného paleontologa Radka, chlapíka, který vlastnoručně vyráběl precizní modely pravěkých živočichů v Triloparku, zamířili do lomu Mušlovka, kde jsme ťukali do kamenů tak dlouho, dokud opravdu každý neměl alespoň nějakého toho hlavonožce. A toho většina z nás našla i bez ťukání. Šťastní ťukavci objevili i části trilobitů nebo nádherné zkamenělé mlže, méně šťastní se spokojili se skutečností, že skoro na každém kameni něco k nalezení bylo a tím pádem se páni a paní rodičové nedivte, že vám vaši mladí nadšení paleontologové doma vyskládali plné batůžky hornin se známkami dávného života. Nebojte, něco ještě v Mušlovce zbylo.

O nějaký čas později jsme na Lobolitové stráni naplnili igelitky sypkým materiálem, který jsme pak u mostku přes dalejský potok proplachovali v cednících s cílem najít zbytky ramenonožců a lilijic (a že jich tam opět bylo). Mnozí odvážlivci více či méně úspěšně testovali i nepromokavost své obuvi a oděvů, řekněme, že se ponořili do věděcké práce vskutku odhodlaně, naštěstí ne vyloženě po hlavě.

Než jsme došli na obědové místo u starého klukovického koupaliště, už jsme měli něco v nohách a taky nás začaly tížit plné batůžky, prázdná bříška, vlhko a sychravo. Oheň nás trochu zahřál, špekáčky či tofu potěšily, jednoho vykoupaného nešťastníka jsme v mezích možností převlékli do suchého (možná bych si s ohledem na nadšení, se kterým naši badatelé prozkoumávají každou kaluž, natož potok, dovolila rodičům navrhnout zařadit do výbavy na expedice alespoň jedny suché ponožky navíc) a už byl čas vyrazit přes několikero lákavých dětských hřišť do Hlubočep na vlak.

Za sebe musím říct, že od té doby, co s dětmi putuju, jsem naprosto pochopila ten velký hlad a touhu po něčem kalorickém, se kterým přicházejí naše holky ze školkových či školních výprav. Osobně to vidím přinejmenším na pár čtverečků kvalitní čokolády a hrnek teplého čaje na závěr!

7.3.2019

První březnový čtvrtek nás spolu se druhou čtvrteční skupinou zavedl do Triloparku. Ve dvou místnůstkách v Nuslích jsme se nechali zasvětit do tajů hlavonožců, trilobitů i větších vyhynulých zvířátek, samozřejmě až poté, co jsme se zorientovali v rozdílu mezi paleontologem a archeologem. Povídání doplnila spousta názorných příkladů, ať už v podobě kolujících vykopávek, nebo formou modelů a obrázků.

Po pauzičce jsme si v druhé místnosti vyzkoušeli i praktickou práci: odkrývání nálezů kosterních pozůstatků nějakého ze -saurů, odlévání sádrových trilobitů, mlžů a hlavonožců a preparaci vibrační jehlou. Nadšení rostlo a tak jsme se hned poptali, kam by nám neméně nadšení pánové paleontologové doporučili zavítat, abychom taky nějaké zkameněliny našli. A oni nejen, že doporučili, ale rovnou se nám i doporučili jako průvodci pro tuto expedici, čehož jsme se po krátké poradě rozhodli využít a na následující čtvrtek naplánovali expedici do Dalejského údolí a jeho lomů.

Z Triloparku jsme se šli naobědvat a pak jsme se přesunuli do Grébovky, kde si expediční parta podle potřeby fyzicky i psychicky oddáchla na hřišti nebo při nelítostném fotbalovém utkání s místními hochy. Přimět je pak ještě k nějaké práci nebylo úplně snadné, ale nakonec jsme se úspěšně ponořili i do archeologické části dne: brainstormingu toho, k čemu všemu se v historii lidstva používal kámen (a že jsme toho vymysleli fakt hodně) a následného čtení kapitoly z Lovců mamutů, ve které hrál kámen naprosto zásadní roli, nebo tedy dokonce dvě.

 

Napsat komentář