Škola leden 2019_expediční čtvrtky

10. 1. 2019

První čtvrtek v novém roce nás po hodně dlouhé době přivedl do zázemí, kde teď můžeme pár týdnů být, protože není Klubíčko. Cestu do jurty nám zpříjemnila hromada čerstvého sněhu a zpívané přání „dobrý den, krásný den, kéž je světlem prozářen, přejem všem“. Uvidíme, jestli se uchytí jako náš zahajovací rituál.

Zázemí bylo exkluzivně zasněžené, takže bylo nutné vyřádit se v té bílé nádheře, až nám z toho vyhládlo. Po svačině jsme se vrhli do dopoledního programu a dali jsme dohromady pravidla naší expediční skupiny. Nejprve jsme je vymýšleli po družinách a pak si je navzájem představili a odsouhlasili ta, na kterých jsme se všichni shodli. Příště se pod ně ještě všichni podepíšeme, aby byla opravdu závazná, i když možná by to ani nebylo potřeba, protože v teoretické rovině je nám všem poměrně jasné, jak se k sobě potřebujeme chovat, aby nám spolu bylo dobře. Nu a k pilování dobré praxe máme spoustu příležitostí.

Už před Vánoci přišla potřeba mít nějaký mluvící předmět, který nás bude provázet při společném rokování. I z pravidel nám jasně vyplynulo, že jsou situace, kdy potřebujeme, aby mluvil jen jeden z nás a ostatní mu věnovali plnou pozornost. Inu pustili jsme se do výroby mluvící hůlky, která nás bude provázet na našich expedicích, aby promlouvala v rukou toho, kdo ji drží, a přitáhla soustředění těch, kteří se na ni jen dívají. Každý vybral předmět (nejčastěji korálek, ale došlo i na krajku či trikoloru), kterým hůlku ozdobil a zanechal tak na ní svůj otisk a závazek.

Před obědem jsme stihli už jen krátké biosyntetické cvičení, ve kterém jsme prožívali, jaké to je rozpínat se do prostoru (uvolnit postoj, prořepat ruce, točit pomyslným lasem či pytlíkem s kopačkama) nebo se stahovat do sebe (schoulit se s rukama překříženýma na hrudi, ve stoje i na bobku, či chodit v pomalé meditační chůzi, při které vnímáme každičký pohyb. Obě polarity jsou zdravé, přínosné, a může být fajn umět je svobodně využívat pro naši vnitřní pohodu. Příště se třeba podíváme na jiné dva tělové protiklady.

Po hráškové polévce, která mně osobně přišla výborná, leč jako obvykle se našel někdo, koho by víc uspokojily suché těstoviny, jsme v nově promíchané partě vyrazili do bazénu. Novinkou bylo i to, že jsme plavali všichni společně, jen delfíni měli navíc k ruce své delfíní asistentky a jejich paže, ramena, případně jiné plavací pomůcky. Přiznám se, že o žralocích toho mnoho nevím, samozřejmě, že trénovali nové skoky a plavecké techniky, podplouvali pod překážkami a i jinak si vodu náležitě užívali, ale já jsem je neměla moc času pozorovat pro totální vtažení do obrovských delfíních pokroků. Mnoho z těch, kteří se pět lekcí zpátky báli do vody jen zabublat, se dnes potápěli, skákali šipky a podplavávali pontony. Je vidět, že čemu se věnuje prostor v radostném a nenásilném prostředí, to roste a sílí a přináší uspokojení. Tak ještě čtyřikrát!

3 komentáře

  1. Pavla says:

    To je supr. Dik, Katy, za podrobnou zpravu. Desiree.

  2. Desiree says:

    Promin. Nemam velke zkusenosti s tim systemem a napsala jsem komentar jako Pavla. Chtela jsem se jen podekovat Katy za podrobnou zpravu. Je to moc hezka.

  3. Pavla says:

    Parada, dekuji

Napsat komentář