Škola středy Prosinec

Středa 5.12.

Dnes jsme se vydali do Zdib, kde sidli Petrova kamenotiskařská dílna. Cestou jsme se dohodli, že jelikož budeme vytvařet společné dilo, kde bude kazdy mit svůj prostor k tvorbě, bude fajn, když tam nebudeme kreslit něco co by těm ostatnim se nelíbilo mít pověšené u sebe doma- tedy kluci omezí kulomety a holky zas srdíčka..
ve vlaku s kytarou hrajeme spanělskou koledu a učime se slova, metro a bus a park, kde jsme minule sbírali kaštany a za ním koně a dvůr, v něm dílna.  svačíme a posloucháme Petrův návrh, jak by letošní litoška mohla vypadat. Kazdy bude mit prostor pro jednu ozdobu na vanocnim stromku libovolneho tvaru. Strom se shodujeme ze bude jehličnan. Po malych skupinkách po ctyřech chodime do dílny malovat specialní tužkou na kámen.  Sluničko nam svíti, tak zbytek venku – ucime se koledu tentokrat i s harmonikou, někdo aktivně zblizka, někdo pasivně z povzdálí z hromady kamenů, kde vzniká z kvadrů domeček a jeden další opodál, větve maly stromku jsou take vhodnym utocištěm. Par kluků a mně zaujalo broušeni kamene, tak na něj stojíme frontu a strídáme se v převalováni kamrne přes kamen s namočeným brusným práškem, a obdivujeme vzniklý velejemný píseček, který padá dolů.
V jednu chvili se zvenku ozve pláč- kluci po sobě hází šiskama – bitva je fajn, ale běda když se do ni připlete někdo, kdo nehraje- občerstvime se pravidlo, kde začíná pláč konči hra.  a bojovnici si urcuji prostir pro bitvu. Zaroveň někdo boří holka. domeček u zdi  někdo je bráni a přitom někoho jiného strčí ten mu to oplácí az je to mela a tak svolavame kruh, kde se k tomu vracíme, povidame si o mstě a extremni mstě krevní, vypravim dětem, jak to může vypadat někde v Albánii nebo na Sicilii, kde donedavna krevni msta byla běžná a končilo to mnohdy vypleněnim celých vesnic. Snazime se hledat jinou cestu – násili zastavit, omluvit se, vyjasnit si hranice.
Na dvorku zastavi dodavka s naším obědem, naštěsti jsme nakonec dali dohromady i potřebný počet příborů a slunce nám přeje, tak hodujeme na paletách venku.
A jdeme pozorovat, jak Petr naše obrazk zakryvá arabskou gumou, aby je ochranil od dalších vrstev kresby. Kazdy pak nakreslí pár větviček stromu, Petr řeže papíry na obrovskem 100 let starém stroji, rozhodujeme se pro modrou barvu a začíná vlastní tisk, kdy je potřeba držet se v bezpečné vzdálenosti od mašiny. A obrazek z kamene se ocitá na papíru.
kdyz se toho poněkolikát nabažíme, necháme Petra s Igorem v dilně a jdem si zas ven číst o obrancích lidských práv – těch, kterým jsme loni pomohli na svobodu a o těch, pro koho budeme dopisy psát v ramci Maratonu s Amnesty International letos- a to pristi středu. A pak po poradě, kdy všichni slíbili, že mi budou cestou zpátky pomáhat, jsme se usnesli, že Igor zůstane s Petrem dýl, pomoct mu vytisknout druhou barvu a pojedeme zpatky sami. A slib všichni dodrželi, cesta zpět proběhla v klidu.
A naše výtvory jsou vskutku luxusní, brzy dostanete do rukou 🙂
Zapsala Káča i za Igora a  Petra
Středa 12.12.
Dnes nás čekalo hned po ranu spousta ukolů. Na nadrazi jsme si zopakovali priběhy Ateny z Iranu, která usiluje o zrušeni trestu smrti a je za to na 7 let ve vězení, Nonhle z Jihoafrické republiky, která bojuje za zachováni uzemi sveho lidu s důlnimi spolecnostmi, které zde chtěji těžit titan, Brazilky Marielle, radni Rio de Janeira, kterou za podporu znevyhodněných obyvatel slumů v Riu zastrelil na něcí tajny rozkaz příslušník policie. a dalšich. Povidali jsme si o tom, co je svoboda slova a jak v zemích, kde je totalita, je lidem upirano pravo vyjadrit svůj názor a jak velká je odvaha těch kdo přes hrozbu pronasledování si stoupnou na stranu pravdy a za práva menšin.
A jak každa kapka podpory, kterou my můžeme přispět, kdyz spojime sily, stane se mořem, a ta vlna může při est velkou změnu.
Na náměstí nás čeká stánek, rozdělujeme se do týmů na nakup lepenky- abychom stanek oblepili plakatky AI , papiry na psani dopisů, svíčky. Někdo obchazi kolemjdouci s plakatky a zve je k učasti – prislibi to i policajt, ktery na prechodu hlidá neb pomalu se naměsti začiná zaplnovat – pricházi děti z mistni zakladky některi v kostýmech – chysta se zpivani koled pod rozsvicenym stromem. Beri, Tammik, Mia a Maruška jdou se mnou zpivat, ostatni zůstávaji na stánku. Po zpivani zveme lidi k nám půjčeným mikrofonem. Opravdu se jich dost zastaví a podpori svym podpisem ci prispěvkem na znamku. Paní radní, ktera nám stanek zaridila (Alice Čermaková, ta ke které jsme kdysi chodívali do bazénu), je prvni z nich. Objevují se další znamé tváře. Děti po těch co nestihli dopisuji adresy na obálky, pokladnicka se naplňuje az máme vybráno skoro tisicovku a štůsek pripravených dopisů uspokojivě roste.
je zima a naměstí se pomalu vyprazdñuje, tak končíme a dětem kupodivu připadá, ze to letos bylo nějake krátké 🙂 s jednou skupinkou jdeme na postu, mají predlouhou poledni pauzu, tak znamky ne, ale ulovime ještě několik podpisů a prispěvků a dohanime ostatní v jurtě na zaslouženou svačinku.
Po pauze se vracime ke spanělske koledě klukům to ale moc nejede radái by něco akčnějšiho – vytahují jakýsi hit dame tu cosita, tak si s tim chvili hrajeme, diky čemuž se zvedne nálada ke spolupráci na vystoupení a můžeme se vrátit ke koledě  Tan tan ( viz whatsapp Španělština) a je pomalu čas na oběd.
Po obědové pauze se vracíme k dopisům. Každý píše univerzalnim obrazkovym jazykem podpůrne zprávy obrankyni prav sveho vyběru. Došly nam obalky, tak je sami vyrabime a pišeme adresy, ucime se, do kterého rohu adresu napsat,  aby to bylo strojově čitelné a dopis došel rychleji.
mnoho dětí si vzalo dopisy k podepsáni i domů pro rodiče. Prosím poslete je podepsane v obalcd zpět do skoly nebo odeslete sami jen dejte vědět, kolik dopisů jste poslali.Taky můžete prispět na znamku – poslat ve stredu – jedna stojí 55 kč.
Jsem moc rada, jak velky ohlas mezi dětmi letos tato akce měla, zajiste i diky zpětnw vazbě, komu vsemu jsme pomohli loni – jsou to silne realne přiběhy opravsovych lidí a děti vidí, ze jejich snaha dáva smysl.
Děkujeme
Zapsala Káča i za Igora a Báru

Napsat komentář