Škola pátky září – prosinec 2018

30.11.2018
Na poslední den v listopadu připadal zkraje plán odlišný, než jít na výlet, ale protože se řemeslníci shodli, že mohou v pátek vyměnit komín jurty, a potřebovali tam prostor jen a jen pro sebe, odebrali jsme od nádraží podél kolejí na procházku Na Vráž. To je takový pěkný hřebínek, dosud nezastavěný, oddělující Řevnice od Zadní Třebaně, ze kterého jest možno shlédnout údolí řeky a celé městečko Řevnické jako na dlani (a hnedle člověk vidí, že městečko pěkně překypuje v bocích, je velmi dobře krmené a kyprých tvarů, a jeho zástavba se nadále šíří, jako neumě zahalená špekovina do všech stran a koutů kraje).

Byla docela zima, takže jsme se odhodlali po malé svačině na připravených stavebních kostkách, tvořících tam pěkné hromádky jak nějaké hrady, ke hře Rybičky rybáři jedou. Ba ba, není to hra rýsovaná právě podle veganských pravidel čistého života zemského, ale naštěstí jen v rovině teoretické, takže srdce a mysl veganů a vegetariánů tak nějak akceptovala, že se tu při každém přeběhnutí jedná de facto o lovení ryb a jejich přetváření v rybáře, či spíše ve stále se zvětšující rybářskou síť. A pak: hra měla úspěch = pragmatický aspekt hry opodstatnil její správnost a obhájil jí před námitkami z roviny teoretické.

Pokračovali jsme zrovna ve zpětné cestě, když nám Eliška poslala krásnou zprávu, že nám v jurtě zatopila a můžeme kdykoliv dorazit. Zpráva byla doplněna dovětkem, že páni řemeslníci shledali tento den příliš chladným pro práci na výměně komínů, takže svůj plánovaný majstrštyk odvolali na neurčito: bylo třeba zůstat v teplé posteli (to máte tak: řemesla jsou dnes zlatý důl, takže si takovéto vejlupkoviny můžete v klídku dovolit. Víte totiž, že zákazník se Vám ozve zas, vždyť nemá, na koho jiného by se obracel, leda by si to celé udělal sám).

V jurtě jsme poobědvali a v kratší odpolední sekci si vytvořili nejprve rydla z klacků a pak i hliněné tabulky. Do nich jsme za pomoci klínových znaků (jejich významy a symbolika vycházely čistě z idejí autorových) vepsali tajná poselství a tu a tam i ornamentálně vyzdobili. Epochu Mezopotámie bychom rádi uzavřeli před Vánoci a v lednu započali s pradávnou kulturou země Egyptské.

Poklusem jsme se odebrali na nádraží a stihli slona, který nás zase jednou odvezl na chobotě domů.
Innu, další pěkný a pozitivní den. 🙂

S et M

16.11.2018
Co přinesl den před 17. listopadem? Co vyjevilo se oku či sluchu těch, kdo hleděli a naslouchali? Měli jsme krásný program, ačkoliv nás překvapilo, že navzdory slunečnímu svitu v Praze, který zaléval Jinonice a Prokopské údolí a zvěstoval krásný modrý den bylo v Řevnicích naprosto mlhavo a zima. Sychravé počasí. Je to ale úkaz, který se opakuje a asi trochu kompenzuje tu nevšední krásu okolí řeky Berounky: v dobách, kdy teplota klesá přibližně pod 10 stupňů Celsia, začne se celá oblast od Mokropes po Řevnice a zřejmě i dále zalykat mlhou a smogem z komínů topících domů. Slunce z rána sice krásně osvětluje kopce nad kotlinou, ale dole mlha setrvává a zůstává chlad. Není vidět na 200 metrů kupředu. Mlhou jsme si tedy proklestili cestu vzhůru.

V našich krásných prostorách jsme začali cvičením jógy. Říkali jsme si, jak by bylo fajn poprosit Ježíška o Vánocích o nějaké jógové podložky, jelikož kožešiny a koberce se různě scukávají při posouvání v pozicích. Zacvičili jsme si ovšem dobře a poté se protažení pustili do velmi zajímavé umělecké práce. Ukázali jsme si možnosti skládání a lepení barevných čtverců a obdélníků z papíru na velký papír A3. Šlo nám o práci s kompozicí. Děti nádherně dokáží využít prostor celého papíru, což je údajně znakem dobře se rozvíjející osobnosti. S čím se malinko potýkaly byla skladba barev (prvotní chuť dělat duhu), a tak oproti vzorům, jež jsme si ukazovali na notebooku, které byly často téměř monochromatické, či ze dvou tří barev, vnikaly kompozice věru veselé a plné barev. Na závěr jsme ještě válečkem nanesli barvu na listy a obtiskli je na vytvořenou kompozici, aby se tak kompozice posunula a proměnila v kompozici novou.

Pak jsme si trochu uklidili v jurtě a šli si zahrát fotbal.

Po obědě, který všem chutnal znamenitě – měli jsme guláš s knedlíkem, a jak vidno, tradici jen tak nevykořeníš: oproti inovativním vegetariánským pokrmům typu dýňové polévky či například pohanky s cizrnou (které osobně velmi zbožňuji) se po tomto zemitém pokrmu vysloveně zaprášilo 😀 – po tomto skvělém obědě jsme si tedy dali chvilku volné hry venku, protože se slunce již prodralo skrze ustupující mlhovinu a bylo příjemné nadechnout se lepšího vzduchu.

Na samotný závěr našeho programu jsme se ponořili opět do četby Gilgamešových dobrodružství, abychom opět trochu nasáli z prostředí mezopotámské provenience. Četli jsme o Gilgamešově odmítnutí bohyně Ištary. Ta se mu jednoho dne zjevila v chrámu, velice ho chválila za jeho statečnost a krásu, ale Gilgameš jí na přímo odvětil, že on tedy nechce skončit tak špatně jako její předchozí manželé a milenci a navíc, že se mu oškliví. Ta slova bohyni zle rozhořčila, vznesla se na klenbu nebeskou a odtamtud seslala na zemi po úradě s bohy bílého obřího nebeského býka, jenž pustošil všechnu úrodu a upíjel vodu z řek tak, že v nich po dva dny vody neteklo. Gilgameš se svým nejmilejším druhem Enkiduem si s býkem poradil, býka zabil, ale protože se bohyni posmívali, seslala ona na Enkidua zlou nemoc a ten po několikadenních blouzněních zemřel. Tak se pomstila Gilgamešově troufalosti a přivedla celé město Uruk k slzám.

Po tomto srdceryvném příběhu jsme se přenesli do reálného prostoru, poklidili v jurtě a putovali zvolna na vlak a tím pak zpátky domů, odkud naše pouť toho dne započala.

S|M

2.11. 2018
Tentokrát jsme s dětmi šli na začátku dne na hřiště a docela dlouho jsme se věnovali závodům kol obvodu hřiště, vysvětlovali si, jak se dá zrychlit v dalším kole a užívali si fyzický výkon. Na časech to bylo znát, běhali jsme v rozmezí 26 vteřin – 38 vteřin v závislosti na běžci.

V zázemí jsme se pustili do malby lebky na velký formát. Začaly nám vznikat spektakulární umělecké objekty. Pojetí lebek bylo skutečně velmi individuální; nikdo neměl potřebu se nějak opičit po ostatních, leda snad to prohlašoval Tammík, který kopíroval Rozárčino veledílo, ale zdůrazňoval, že to je tajemství a navíc chtě nechtě nezabránil tomu, aby jeho výtvor nebyl o nic méně zajímavý a hlavně značně odlišný od díla „originálního“. :-))

Po obědě jsme pak slavně zahájili četbu eposu o Gilgamešovi a navázali tak přirozenou cestou na stavbu chrámu v pískovně v Srbsku z před 14 dní. Příběhy o Gilgamešovi jsou dechberoucí – je to první zachovaný rozsáhlý epos, který naše civilizace má, a je nesmírně rozsáhlý. Původně samozřejmě zapsaný klínovým písmem na hliněné tabulky; my čteme verzi od Zamarovského. Epos pochází z prostředí Mezopotámie a tato civilizace je první civilizací, která nám svou kulturu zachovala skrze písmo a proto o ní jsme schopni říct nepoměrně víc, než o kulturách analfabetických či o těch, kde se nám textové materiály nepodařilo objevit. Je podobně stará, jako kultura Egyptská a existovala po tisíciletí. Stavěli velká města z kamenů a užívali si své životy v prostorách mezi řekami Eufratem a Tigridem.

Jednalo se o velice pokrokovou civilizaci, díky které mohli lidé začít využívat kola, měření hvězd a pozemských vzdáleností, zdatně využívali časoměřiče (například klepsydru či sluneční hodiny) a dokázali pěstovat obilniny a další rostliny.

Budete-li doma mít chuť, určitě s dětmi můžete o tomto prostoru zavézt řeč, nějak se ho dotknout, rozvinout. 🙂 Ale i bez toho myslím, že se nám podaří Mezopotámskou kulturu hezky nacítit a docenit její skvělý přínos pro lidstvo.

S et M

19.10.2018
Výlet do Srbska nás zavedl do pískovny, kde jsme si užili překrásný program stavby domů. Ukázalo se, že nejlepší rozložení sil bylo ve třech skupinkách. Dvě skupiny sestoupily na dno pískovny a stavěly z pneumatik; jedna zůstala nahoře a stavěla z kamenů. Po příbězích a procesu stavby byla lačnost u dětí veliká; po teorii a bádání nad objevy Mezopotámie již zdaleka tak ne. Nanosili jsme si i malé kameny a z nich vytvořili lva jako mozaiku. Lev patřil v Mezopotámské provenienci jako atribut k bohyni Ištaře / Innaně. Také jsme si vyzkoušeli v praxi, jak fungují vodní hodiny: za účelem ověření jejich funkceschopnosti jsme uskutečnili dobrovolný běžecký závod. A zjistili jsme menší nedostatky, věci, které by bylo napříště potřeba vylepšit. Ze dne máme spoustu fotek, takže až bude chvíle, Magdalena je pošle na internet ke shlédnutí. 🙂

S|M

5.10.2018
První říjnový pátek jsme měli krásný den. Sluníčko nám přálo. Děti byly popravdě strašně rozdováděné, takže jsem si trochu odkrouhl hlasivky dnes, ale zvládli jsme vše nakonec docela pěkně a v některých ohledech nabrali trochu podnětů k proměně utváření programu. Tak jako vždy se objeví ve společném prostoru nové učení i pro učitele.. 🙂
Začali jsme jógou. V nové jurtě jsme použili kožešiny a koberečky a posloužily nám výborně, předně proto, že nám pan Platil skvěle jurtu předtím vytopil.

Po józe jsme si rozdali otázky týkající se přechodu mezi paleolitem, mezolitem a neolitem a děti na nich pracovaly ve třech skupinkách. Co bylo průvodním jevem ústupu doby ledové? Jak se měnilo užívání nástrojů s příchodem neolitické revoluce? Jaké měli tehdejší lidé ozdoby? Co to byl kult lebek? A další otázky, na které jsme následně hledali odpověď.

Pak některé holky s Majdou pekly koláč a kluci a další holky se vydali na fotbal…

Posléze po prima obědě jsme navázali programem kreslení zátiší. Podzimní zelenina a ovoce hlinkou. Pro děti to bylo asi trochu abstraktní a tak se jim nedařilo úplně se zabrat do kresby, ale alespoň si trochu vyzkoušeli klasický žánr, a příště třeba zkusíme něco víc živelného… 🙂

S et M

21.9.2018
Na závěr letních dní – vzato jak ze strany kalendářního času, tak z pohledu teploty tomuto dni souzené – jsme se věnovali ráno cvičení jógy ve velké jurtě. Cvičila opět asi polovina dětí – a docela s chutí. Pak jsme se setkali v jurtě školní a ve třech skupinkách odpovídali na otázky ohledně doby PALEOLITU, od kdy stopujeme první život lidský. Skupiny pracovaly na odpovědích samostatně a na závěr prezentovaly své otázky a odpovědi ostatním. Napsali jsme si také několik tematických slov hůlkovým a někdo i psacím písmem do nových sešitů, které dětem donesla Magdalena. Pak jsme se pohodlně usadili a Majda nám pustila z MacBooku fotky jeskynních kreseb (převážně z Francie a Španělska). Hodnotili jsme nejen vizuální zdařilost malby, ale i způsob provedení malby – techniku. Pak jsme si dali přestávku a před obědem se pustili do malby velkého společného jeskynního obrazu. Používali jsme hlinku a uhlíky a malovali zvířata i zkameněliny. Děti si to myslím docela užívaly – stopy této malby jste možná postřehli i vy, rodiče, při předávce: tu a tam červeň ve vlasech / na obličeji či jinde po těle a na oblečení. Snažili jsme se samozřejmě o přísná preventivní opatření, ale uhlídat děti čisté jako andílky bylo nad naše síly… :-). Po dobrém obědě jsme si trochu odpočinuli a děti se věnovaly hrám. Pak kdo měl zájem ještě maloval za pomoci hlíny s vodou a kurkumy s vodou další obraz, tentokrát již každý svůj. A na závěr jsme se pustili do čtení komiksového příběhu z doby paleolitu, abychom si ještě lépe dokázali představit, jak se lidem v době okolo 200 000 – 20 000 ANTE asi žilo. Příště máme v plánu se zase posunout časem k dalšímu stádiu lidské kultury, k době BRONZOVÉ…

Sebastián a Magdaléna

Napsat komentář