Květy května ve školce, 2018

středa 2.5. Sokolíci

Dnes jsme se opět po delší době zasekli v Řevnicích. Prošli jsme tu naši dobrou známou cestou na staré svačinkové místo, kde jsme nejen svačili, ale také měli spoustu času na různé hrátky. Někdo lezl po stromech, někdo prolejzal rourou, někdo hrabal poklady … Pak už cesta do kopce neb jsme věděli že na nás čeká  Gábina z Chovatelské archy se zvířátk. Ve velké jurtě nám v kruhu Gábina vyprávěla o zvířatech, o jejich přirozeném prostředí s jak je důležité si vždy zjistit jak zvířátka žijou volně v přírodě,  zda jsou hodně sociální ( jako morčata, králíčci) a potřebuji doma kamaráda ….Gábina sebou přivezla 2 morčátka, králíčka, agamu,želvu z Afriky, 3 želvy středomořské a želvu ze Střední Ameriky, 2 hady – jednoho jedovatého a jednoho velkého škrtiče a Surikatu, který si dal ke svačince několik červíků a prozkoumal celou jurtu. Děti poslouchaly ale i vyprávěly o svých zvířátkách. Pak už byl čas se rozloučit. Velká želva se ještě pásla venku a děti trhali pampelišky pro Gábinu a její želvy. Po skvělém obědě od Kryštofa byla volná hra. Děti se rozutekly po celém zázemí a přilehlém lese ke svým projektům a sluníčko svítilo. A ani se nám nechtělo spěchat na vlak.  Míša

PS: Trošku se nám tu rozmohl nešvar – větší holčičky pašují do školky žvejky, které si rozdělují a chlapečči zase si oblíbili mne plácat po zadku. Prosím domluvte jim i vy!

čtvrtek 3. 5. Divočáci

Třetí den v květnu je den všech lesních školek a po celém světě se slaví jejich „svátek“ a tak jsme také trochu oslavovali a to piknikem s kytarou na louce. Asociace lesních školek vyzývala k pikniku ze svačinek od maminek vůči kterým má aktuálně namířeno hygiena, ale my to nepojali tak manifestačně a prostě si tento den jen trochu uvědomili a zazpívali – Jsme děti lesa…

https://www.youtube.com/watch?v=9RdYYmiNCwc&feature=youtu.be

Louka nám opět poskytla prostor pro spoustu zábavy. Děti ji mají obydlenou – Prokop, Jája, Mára a Rafael mají doupě pod mladou jabloní s větvemi až k zemi, ořešáky jsou proměnlivými bydlišti ostatních. Linda s sebou dnes měla hračku mořskou pannu zpívající na baterky, tak jsme viděli její předobraz, když sama zpívá ze stromů do dálky (ale prosíme, hračky dětem co možná nedávejte, máme na to pravidlo, že se hračky do školky nenosí… musíme si pak vždy vysvětlovat jak to, že někdo s sebou má hračku, na což se děti samy upozorňují; s talismany a hračkami podporami je to samozřejmě jiné). Po svačince jsme vytáhli kytaru a zpívali si jen tak, co nás napadlo, postupně se děti přidávaly, střídaly si mezi sebou chrastidla a z toho zpěvu bylo vzpomenuto na hru na Žalmana, kterou hrají děti s Petrou. Kytary se ujal na tuto hru Tonda a my ostatní velmi hráli za jeho doprovodu, než na nás začali dorážet čtyři „policajti“, které jsme po nějaké době úspěšně proměnili v rybáře a pobřežní policii ve hře na rybičky a od té už byl kousek k oblíbené na medvěda a od ní k zpívané předváděcí Chodí medvěd po zahradě a to medvěd předvádí „co dovede“ a ostatní opakují, tak to děti bavilo vymýšlet nějaké legrácky. A pak si chtěl každý taky trochu zahrát na kytaru. Tak každý jednu písničku a byla Travička zelená a Na tom pražským mostě, Kočka leze dírou… až lidové písničky prolomila Linda Babičkou Mary a pak Tonda rockově zaimprovizoval, Lara vybrnkala jemnou španělskou píseň z pohádky, Lada tichou dlouhou vymyšlenou. Na všechny se nedostalo, kytaru přinesu i příště. A tak jsme byli na louce zase celé dopoledne a šli rovnou na oběd. Zdenda našel cestu dva křemínky a zkoušel s nimi v týpí rozdělat oheň a i když našel i suchou trávu na podpal, stejně se mu to nepovedlo… Frída našla před týpím kus pěkného dřeva (na nádraží v něm Mára poznal „svou vysílačku“) a chtěla si ho ozdobit, tak jsem přinesla pár klubíček vlny a s těmi si děti tvořily a taky stříhaly papír a zpátky ho slepovaly a najednou tam s námi byl – pavouček Čenda. Prvního jsme vyrobili se Zdendou a pak ještě různobarevných pavouků přibylo moc. Některé děti si na ně samy vlnu nastříhaly, při vázání pavučinky podržely, některé i samy zavázaly. S pavoučky jsme pokračovali i po obědě. Bylo barevné rizoto a salát a ředkev (některé děti poobědvaly programově jen ředkev). Alespoň na chvilku k pohádce jsme si rozdělali v týpí ohýnek, na který Zdenda snesl větvičky a byla pohádka o Sněhurce, jak dědečkovi a babičce roztála… Cestou na vlak děti závodily – je to výzva ten kopec, ze kterého to běží samo a je to trochu o strach, pády přinesou vždy odřeniny, ale starší děti to milují a když všechny doběhnou svorně si „rozdají“ medaile a vždy jsou všichni medailoví a pak dají ruce dohromady a provolají týmový pokřik. Dnes byly starší, předškoláci a další předškolní děti tak stmeleny už během dne, na louce i na houpačce v zázemí, při závodech, na nádraží hráli ještě při dlouhém čekání na vlak šlapanou a v jednu chvíli seděli společně na lavičce (foto) a pak ve vlaku namačkaní spolu na čtyřsedadle.

Napsat komentář