Květen ve škole, 2018

Středa 9.5.

Krásný slunečný den jsme začali u řeky a po chvilce brouzdání a objevování, co voda a břehy skrývají jsme si dali krátký úvod do dnešního tématu – Bolivie a Fair Trade s Terezou Reichovou- hledali jsme na růzých výrobcích, jaké se na ich objevují značky – našli jsem několik, které se opakovaly u různých výrobků – bio a fair-trade. Na jurtě jsme si pověděli, kde se fair trade vůbec vzalo a proč, a že na českých výrobcích takovou značku neobjevíme. Vzali jsme to pěkně z gruntu od námořních objevů po kolonizaci, otrokářství, extenzivní zemědělství, osvobozování a samostatnost až ke vzniku družstev- kooperativ, které chání práva výrobců. Tereza nám pak ukázala lidi, se kterými se v Bolivii setkala a vyprávěla jejich příběhy. NAkonec jsem si uvařili FAir Trade bio kakao s rýžovým mlékem a pustili jsem se do rekapitulace, tři družstva se snažila poskládat co nejvíc informací, které si kdo pamatoval. Po obědě jsme tomu dali ještě chvilku a vyhodnotili, že jsme si celkem o Bolívii pamatovali 28 různých věcí jako kakao tří různých barev, káva, cesta smrti, prales, vedro, dvě hlavní města, tři jazyky a mnoho dalšího.
Po úklidu jurty jsme si ještě dali krátký blok o Fair play podle metodiky Cyril Mooney – My jsem svět. A všichni se ukázala jako féroví hráči 🙂
Díky všem za krásný den a díky Matoušovi za ranní přivezení dětí!
Káča a Bára
(zapsala Káča)
Kronika 3.5.

Posílám jen krátký report z exkurze letiště Točná. Po štastném setkání všech účastníků na Smíchově, a dokoupení proviantu jsme vyrazili na autobus, který nás dovezl na konečnou zastávku Na beránku. Tam už bylo hřiště a svačinka a vstup do kouzelného údolí malého potůčku, který jsme museli asi 50x přeskočit. Také jsme potkali studánku a také obrovský spadlý buk, přes který děti lezli na druhou stranu. První Matěj po čtyřech, pak už Mia po dvou a pak už všichni běhali jak veverky. S Aghatou jsme si to zkusily a uf – pěkná výška to byla a od poloviny kmene jsme už taky byly na čtyřech s motýlky v břiše.

Děti nemohly věřit, že tato dobrodružná cesta nás dovede na letiště. Ale dovedla.
Hned po příchodu k hangáru nás přivítal pilot Nikola, který dvě hodiny trpělivě odpovídal na všechny dotazy dětí a ukazoval své stroje.
Těch dotazů bylo opravdu mnoho, imrvére celý les rukou. Bylo znát, že jste s dětmi o tom mluvili a byly tak dobře připravené.
Poslechli jsme si poutavý příběh o „Elektře“, komu kdy patřila, a jaké byl její osud. Letos tento letoun oslavil 81 let! A je to opravdu skvost.
Přirozeně, že největší atrakce byla stará „Andula“, kam děti mohly vlézt, dokonce si sednout do kabiny pilota a hejbat s letkama.
No a pak už byl čas na úžasné hřiště, které je hned vedle a velký piknik. Počasí bylo tak akorát. Všichni jsme si nacpali břicha, až na Beatku, které nebylo dobře a nejedla. Pak už jen seběhnout lesem dolů na zastávku motoráčku v Komořanech a frnk na hlavní nádraží a dál do svých domovů. Jura, Hugo a Tim si den prodloužili a jeli ještě na otočku do Řevnic a pak sami! na Smíchov. Jura se nabídl že to bude mít na starosti a věřím, že dobře dojeli a že to byl pro ně další zážitek!
Míša

2.5. 2018

Ráno jsme se přímou cestou přesunuli do Země.
V 10h přijela Gábina z Chovatelské archy se zvířátka, společně jsme nachystala velkou jurtu, kde nám v kruhu Gábina vyprávěla o zvířatech, o jejich přirozeném prostředí s jak je důležité si vždy zjistit jak zvířátka žijou volně v přírodě,  zda jsou hodně sociální ( jako morčata, králíčci) a potřebuji doma kamaráda ….Gábina sebou přivezla 2 morčátka, Králíčka, agamu,želvu z Afriky, 3 želvy středomořské a želvu ze Střední Ameriky, 2 hady a Surikatu, který si dal ke svačince několik červíků a prozkoumal celou jurtu.
Po přestávce se děti seznámili s Martinem a Janou, kteří již 8 let žijí v Kamerunu a v Kedjom-Keku sází stromy, založili školu a věnuji se ochraně zvířat. Martin promítal fotografie a vyprávěl vlastní zážitky a zkušenosti v návaznosti k zodpovědnosti za planetu zemi.
S Janou jsme na ohni po africku uvařili oběd njaman-njaman ( v Africe se vaří ze zeleniny podobné špenátu, my použili kopřivy jelikož v Africe se vaří převážně z místních zdrojů ). Příprava se trochu protáhla a tak po obědě byl čas už jenom na rozdání placek s obrázky od Afrických dětí,poděkování a rozloučení.

Děkuju!!!
Bára Lehká

Napsat komentář